Luxusní italský zaoceánský parník (cruiser) měl ale větší štěstí než Titanik, i když se mu v mnohém podobal. V první řadě byla Andrea Doria pýchou, ikonou a výkladní skříní italského poválečného námořnictva, k jejímuž jménu, které dostala po vynikajícím italském admirálovi Andrea Doriovi (1466 – 1560), se pojil jeden přívlastek za druhým. Nejbezpečnější, nejkrásnější, nejmodernější, nepotopitelný…
Ano, přesně jako u Titaniku. Jediný rozdíl spočíval snad jen v tom, že Titanik byl se svými 270 metry přece jen ještě o 54 metrů delší než 214 dlouhá Andrea Doria. Pokud jde o výtlak, rozdíl v mohutnosti obou lodí je ale mnohem markantnější. U Andrea Dorii to bylo 29 083 tun a u Titaniku téměř dvakrát tolik, 53 310 tun.
Na svou první, tzv. panenskou plavbu se Andrea Doria vydala 14. ledna 1953, jako vůbec poslední zaoceánský parník, který měl primárně přepravovat cestující mezi Evropou a Amerikou. Už brzy měla tuto jejich úlohu převzít letadla. V téhle chvíli ale, 25. července 1956, má Andrea Doria téměř za sebou svou 101. plavbu, a to ze svého domovského přístavu v Janově do New Yorku, a v podvečer toho dne se nachází již nedaleko ostrova Nantucket náležejícímu k státu Massachusetts.
Z New Yorku po poledni téhož dne vyplul švédský parník Stockholm. Když jeho kapitán spatří kvůli mlze na poslední chvíli před sebou Andreu Dorii, je mu jasné, že zkřížení drah obou lodí a jejich srážce už nelze zabránit. Přitom podle jeho radaru tady ale žádná loď být neměla…
A zanedlouho skutečně dojde k nevyhnutelnému. 160 metrů dlouhý švédský parník narazí svou přídí, navíc speciálně vyztuženou proti ledovým krám během plavby v polárních mořích, do levoboku Andrea Dorii. Pronikne do ní 12 metrů hluboko, tj. téměř do poloviny jejího trupu, protože loď je celkem široká 27 metrů. Během následujících 30 vteřin se obě lodi opět rozdělí. Do proražených palivových nádrží Andrea Dorii se začne valit voda a loď se ihned naklání na pravobok. Tím se polovina jejích záchranných člunů, těch na levoboku, stane rázem nepoužitelnými. Co teď?
Andrea Doria a lidé na její palubě mají opravdu více štěstí, než na Titaniku. Na rozdíl od něj se těžce poškozený cruiser dokáže udržet na hladině ještě dalších neuvěřitelných 11 hodin, než se v noci z 25. na 26. července potopí. Díky disciplinovanému chování posádky a rychlé reakci lodí v nejbližším okolí se nakonec podařilo zachránit všech 1660 cestujících a členů posádky, kteří zůstali na palubě lodi po srážce naživu. Nepřežilo jen 46 osob, které zahynuly během nárazu samotného. Na Stockholmu přišlo během nárazu o život pět členů posádky.
Přes velmi šťastný závěr celé nehody jde i tak o nejhorší námořní katastrofu ve vodách Spojených států od potopení lodi „Eastland“ v roce 1915, kdy zahynulo 844 cestujících a 4 členové posádky. Pochopitelně také potopení Andrea Dorii vzbudilo velkou pozornost v médiích a následovalo mnoho soudních sporů. I když se zpočátku zdálo, že vina je na italské lodi, ukázalo se, že příčinou havárie bylo především to, že operátor radaru na švédské lodi vyhodnotil radarový odraz nepřesně. Ale ani to nebyla tak úplně jen jeho vina. Radary se v té době teprve začínaly používat a nebyly povinným vybavením obchodních plavidel.
Mohlo vše dopadnout jinak? Samozřejmě ano, i když kapitáni obou lodí moc na výběr neměli. Pieru Calamaieovi, kapitánu cruiseru Andrea Doria, bylo jasné, že loď je poškozena natolik, že se zcela jistě potopí. Mohl ji ještě zachránit tím, že by ji navedl na ztroskotání na celkem blízkých mělčinách, ovšem potom by ztráty na životech jeho posádky a cestujících byly podstatně vyšší. Rozhodl se tedy dát přednost jejich záchraně a loď ztratil. Možná i proto potom už na moři žádnou další práci nedostal.
Obří vrak Andrea Dorii dnes v poklidu odpočívá na mořském dně v hloubce kolem 70 metrů a stal se rájem pro potápěče, pátrajících po pokladech, i když jsou tam silné a nebezpečné studené proudy. Pro 14 z nich byl zatím ponor k tomuto vraku jejich ponorem posledním. Poměrně nečekaně došlo při průzkumu vraku ke zjištění, že „Stockholm“ svým nárazem vytvořil v kýlu a dnu Andrea Dorii podstatně větší otvor do kýlu, než se původně předpokládalo. Dodatečně se tak potvrdilo, že její kapitán se rozhodl zřejmě správně, když se po srážce rozhodl neplout k nejbližší mělčině. Nemuselo by se mu to podařit.
Parník Stockholm se i se zcela zdevastovanou přídí nejenomže udržel na hladině, ale mohl vzít na palubu ještě asi 500 osob zachráněných z Andrea Dorii. Potom šel doslova „z ruky do ruky“ a několikrát změnil jméno. Dnes po přestavbě na výletní loď a pod portugalskou vlajkou brázdí vlny jako Astorie. Letos v zimě se svými cestujícími zamíří do Mexického zálivu.
