Jmenovali se Einstein a Eddington. Ti dva muži se od sebe lišili snad ve všem. Einstein narozen v židovské rodině, jeho anglický kolega pocházel z rodiny kvakera. Postačí říci, že kvakeři pokládají práci za svou povinnost a odmítají válku, podle úsloví, udeří-li tě někdo do jedné tváře, nastav mu i druhou.
Nenávist k válce a fyzika, to bylo to, co je spojovalo. Neuvěřitelně dráždili svými názory nacionalisty ve svých zemích. Zbabělci a vlastizrádci, plivali po nich plátky druhořadé úrovně. Lůza potřebovala obětní beránky. Čteš německé knihy? Posvítíme si na tebe. Čteš anglické knihy? Dej si dobrý pozor, my si tě ohlídáme. Pokud vám to něco připomíná, jedná se o podobnost čistě náhodnou.
To je však teprve budoucnost. Eddington se stává asistentem ředitele hvězdárny v Greenwichi, zatímco Einstein pracuje jako technický asistent na Švýcarském patentovém úřadě. Mohl by sice vyučovat, ale říká příliš nahlas, co si myslí, a to se nelíbí většině školních ředitelů.
Pak přichází Einsteinův hvězdný rok 1905. Téměř doslova, protože jeho objevy se vesmíru bytostně týkají. Newtonův vesmír se začíná otřásat v základech, a tak se o nových fyzikálních objevech dozvídá i Eddington. Jak jinak, modla světové fyziky, jeho krajan Newton, je ohrožován. Zkrátka Eddington byl na novou teorii natolik zvědav, že navázal s Einsteinem korespondenci. Eddingtona, který byl nejen výborný matematik, ale i mystik a hluboce věřící člověk, začala nová teorie fascinovat. Viděl v ní popis Řádu vesmíru, tak jak byl na počátku stvořen.
Einstein byl sice k těmto názorům skeptický, nicméně na prvním místě byla u něho matematika a fyzika a v té Eddington dokázal s Einsteinem držet krok. Konzervativní Brit se stává ředitelem hvězdárny, zatímco Einstein putuje z místa na místo. Na dva roky zakotví i v Praze. Jako perličku je dobré uvést, že teprve v Praze začal uvažovat o času, jako o čtvrtém rozměru. Ironií osudu odchází v roce 1914 do Berlína, císař mu milostivě navrací německé občanství a on se stává profesorem na Pruské akademii věd. To ho zachrání před mobilizací, která záhy přijde.
Německo a Británie jsou protivníky ve válce. Oba fyzici však protivníky nejsou. Nechápou, proč by měli být? Dál spolu korespondují, ale jejich dopisy už jsou v hledáčku. Bůhví, co ti dva si píší, samé rovnice, není to nějaká špionážní šifra? Nastupují vlastenci na obou stranách. I Max Planck se k Einsteinovi chová odtažitě. Pečlivě propočítává dráhy dělostřeleckých granátů a je nacionalisticky poplácáván po ramenou. Do reality se vrátí ve chvíli, kdy mu na frontě padne syn. V roce 1915 přednese Einstein na akademii svoji Obecnou teorii relativity a tím se stane pro fyziku nesmrtelným. Čas je relativní, a tak ani válka netrvá věčně. Německo je poraženo a Einsteinovi je to naprosto jedno. Už může volně psát a tím to pro něj končí.
Deformace prostoru v blízkosti hmotných těles. Zajímavé, ale jak to ověřit? Naštěstí jedno opravdu hmotné těleso máme nedaleko. Osm světelných minut. Eddington dostane nápad. Pokud prochází paprsek od vzdálené hvězdy těsně kolem Slunce, musí se v jeho gravitačním poli ohnout, nepatrně změnit směr. Ideální příležitost nastane v roce 1919, kdy dojde k úplnému zatmění Slunce.
Eddingtonovi jde o fyziku, a řeči o tom, že je vlastizrádce, protože nevěří Newtonovi, ho nezajímají. Vypraví vědeckou expedici na Princův ostrov do Atlantiku. Počasí mu nepřeje, poničí se mnoho fotografických desek. Nicméně i ty, které se podařilo zachránit, dokázaly, že pravdu měl Einstein.
