Nevdáš se, strašila Ivu Pekárkovou babička. Na rady nedala a nyní má chlapa

5.12.2018
Andrea Cerqueirová

Svou nejnovější knížku Třísky představila spisovatelka Iva Pekárková. Je románem o zakázané lásce s prvky investigativní reportáže. Se změněnými jmény i místy popisuje pravdivý příběh. Spisovatelka v prostoru Sněmovní 7, kde se beseda uskutečnila, mluvila i o svém životě.

Barvitý popis devadesátých let

Kateřina Bursíková Jacques, která podvečer moderovala, uvedla, že i bez v úvodu zmíněné“zápletky“ stojí kniha za to, skvěle totiž popisuje, jak se dívka na vozíku bravurně pere se životem, a autorce se podařilo barvitě zprostředkovat atmosféru devadesátých let v západních Čechách. Toto hodnocení Pekárkovou potěšila. Uvedla, že dávno chtěla o devadesátých letech napsat, na samostatnou knihu jí to ale nepřišlo, a nyní byla možnost.

Renáta Šťastná: V učebnicích jsou jen placatá data, mé knížky stojí na vzpomínkách a fotkách

Nebýt mého chlapa, budu nešťastná…

Spisovatelka vyprávěla i o svém životě – o svém přísném otci, o tom, jak v sedmnácti letech odešla z domova a ve dvaadvaceti emigrovala. Nyní žije v Londýně, její muž je Nigerijec, hodně ušetří za bydlení, protože žijí ve sdíleném domě, a tak si Pekárková může dovolit být na „volné noze“. Za dobře placenou práci a stálý příjem by to nevyměnila. Pro Náš REGION uvedla, že se nepovažuje za emancipovanou, protože zcela závisí na svém chlapovi. „Nebýt jeho, budu nešťastná,“ řekla.

FOTO: Beseda s Ivou Pekárkovou

Beseda s Ivou Pekárkovou - Beseda s Ivou Pekárkovou 1 – foto Kateřina Bursíková JacquesBeseda s Ivou Pekárkovou - Beseda s Ivou Pekárkovou 2 – foto Kateřina Bursíková JacquesBeseda s Ivou Pekárkovou - Beseda s Ivou Pekárkovou 3 – foto Kateřina Bursíková JacquesBeseda s Ivou Pekárkovou - Beseda s Ivou Pekárkovou 4 – foto Kateřina Bursíková JacquesBeseda s Ivou Pekárkovou - Beseda s Ivou Pekárkovou 5 – foto Kateřina Bursíková Jacques -WA0004

Proč by holky měly nosit sukně?

Kus emancipace v ní ale přece jen je. „Když jsem byla malá, měla jsem ochranitelskou babičku, která přesně věděla, jak to udělat, abych se vdala. Když jsem nechtěla nosit růžové šatečky, říkala, že bez nich si mě žádný chlap nevezme. Když jsem v Čechách vyhrála fyzikální olympiádu, tatínek byl rád, babička ale říkala, že žádný chlap si chytrou ženskou nevezme. Dlouho jsem nechápala, proč by holčičky měly nosit šatečky a nebýt chytré. Až po 40+, možná 50+ letech mi život dal za pravdu, že není důvod, proč by kluci měli nosit kalhoty a holky sukně,“ řekla.

„Dokud člověk žije, měl by dělat, co chce. A neměl by nad sebou lámat hůl,“ říká Honza Dušek

Malá Strana už není co bývala

„Vždycky jsem byla logik. Když mi někdo nebyl schopen vysvětlit, proč bych měla, nebo neměla něco dělat, nebyla jsem schopna se podle toho řídit. Když mi to někdo byl schopen vysvětlit, tak proč ne,“ dodala. A umí si svůj názor uhájit? „Jak který a jak před kým. Myslím, že víceméně ano, když jsem byla dítě, bylo to těžší, teď už to jde,“ odpověděla.

Ačkoli žije v Londýně, část roku je v Praze, kde se narodila. „Bývaly doby, kdy jsem měla ráda Kampu, vlastně celou Malou Stranu a Staré Město. Jak tady ale vyrostly obchody, občas trpím. Už to není tajuplné, všude samé kup, kup, kup. Ráda to mám také kolem staré botanické zahrady, na Albertově,“ uzavřela.



Nepřehlédněte