I když se s rodinou po roce 1948 vystěhoval do Rakouska, mimo jiné i proto, že komunisté zabavili majetek orlické větve rodu, ke které patřil, vždy se považoval za českého vlastence. Svým krajanům pomáhal jak v osmašedesátém, když utíkali před okupací vojsky Varšavské smlouvy, tak i během osmdesátých let, kdy jako předseda Mezinárodního helsinského výboru pro lidská práva podporoval disidenty v jejich zápasu s režimem, například se výrazně zajímal o soudní proces s Ivanem Magorem Jirousem.
Homo politicus
Po roce 1989 se do své původní vlasti opět vrátil, aby se stal kancléřem prezidenta Václava Havla. Podle mnohých to byla právě Schwarzenbergova zásluha, že se novému režimu dostalo vřelého mezinárodního přijetí. V 90. letech se také věnoval správě majetku, který jeho rodině v restituci vrátil stát, ale česká politika pro něj měla neodolatelné kouzlo. Sám o sobě říkával, že je homo politicus neboli člověk politický.
Postupně se stal senátorem, ministrem zahraničních věcí i nejstarším poslancem. A v roce 2009 spolu s Miroslavem Kalouskem, se kterým sedávali ve vládě vedle sebe, založil poměrně úspěšnou stranu TOP 09. Vrcholem jeho politických snah pak byla kandidatura na úřad prezidenta. V dramatické volbě postoupil až do druhého kola, což pro něj bylo obrovské překvapení.
Kontroverzní výroky
Schwarzenberg během svého působení v politice proslul řadou prohlášení, které mu na popularitě nepřidaly. Jedním z nich bylo například jeho hodnocení Benešových dekretů. Podle něj šlo o již dávno právně vyhaslé dokumenty. „To však neznamená, že nepodléhají nějakému historickému či morálnímu zhodnocení,“ vysvětlil například během prezidentské kampaně v roce 2013.
„Proti srsti“ mnohých šel i jeho názor, že kritika politiky státu Izrael nemusí nutně být projevem antisemitismu. A jen před nedávnem i jeho lítost někdejší politické hvězdy TOP 09 Dominika Feriho, který dostal za znásilnění tři roky. „Žádná justice není podle mé zkušenosti zcela nezávislá,“ prohlásil těsně po vynesení rozsudku.
Odvaha prosazovat třeba i nepopulární stanoviska si paradoxně získávala obdiv i jeho politických protivníků. „Byl jednou z nejviditelnějších a nejvýraznějších postav naší politiky posledních desetiletí. Jakkoliv jsem s ním velmi často nesouhlasil a názory jsme měli na mnoho zásadních věcí diametrálně odlišné, myslím, že jsme spolu měli velmi korektní vztahy,“ prohlásil o něm například exprezident Václav Klaus.
Pohřeb v chrámu svatého Víta
Schwarzenberga, jehož zdravotní stav mu již nedovoloval převzít 28. října z rukou prezidenta Petra Pavla Řád bílého lva za zvláště vynikající zásluhy o stát v oblasti politiky, dva dny před smrtí letecky převezli do vídeňské nemocnice. Tam ve věku 85 let skonal. Poslední rozloučení s ním se odehraje v katedrále svatého Víta na Pražském hradě v sobotu 9. prosince. Poté by jeho ostatky měly spočinout v rodové hrobce u zámku Orlík.
Rod Schwarzenbergů
- Karel VII. ze Schwarzenbergu, celým jménem Karel Jan Nepomuk Josef Norbert Bedřich Antonín Vratislav Menas kníže ze Schwarzenbergu, byl příslušníkem české (původně orlické) větve rodu Schwarzenbergů.
- Trvalý pobyt měl na zámku Dřevíč v obci Sýkořice, v okrese Rakovník. Byl vlastníkem zámku Obermurau (též jen Murau) v rakouském Štýrsku a rodového zámku Schwarzenberg v bavorském Scheinfeldu. Měl také byt v Praze a v paláci na vídeňském Schwarzenberském náměstí.
- Narodil se 10. prosince 1937 v Praze-Bubenči jako nejstarší syn heraldika a historika Karla VI. knížete ze Schwarzenbergu a jeho manželky Antonie, rozené princezny z Fürstenbergu.
- Schwarzenbergové jsou česko-německo-rakouský šlechtický rod, původem ze středofranskéhoměsta Seinsheim v Bavorsku, kde jsou poprvé doloženi v roce 1172. Schwarzenbergové patří mezi prominentní evropské šlechtické rody a hráli významnou roli v české, německé a rakouské historii, neboť dosáhli titulu princů ve Svaté říši římské a knížat a vévodů v Českém království. V současné době působí především v České a Rakouské republice. Hlavou rodu je Jan Nepomuk III., prvorozený syn právě zemřelého knížete.
- Rodové heslo NIL NISI RECTUM znamená Nic než pravé.
Zdroj: Wikipedie, ČTK
