Vítejte ve světě otevřené komunikace a jasně vyslovovaných přání. Vezměte si třeba banální situaci, nákup v obchodě s pultovým prodejem. Ta prodavačka je tam od toho, aby vám splnila vaše přání. Jenom ho musíte vyslovit. Deset deka salámu, dvě housky. Přitom i s tím mají někteří jedinci problém. Typicky děti se ostýchají o něco požádat. Měli jste to v dětství také tak? Do dospělosti by to ale přetrvávat nemělo. I když i dnes někteří jedinci dokážou v obchodě zmást nejprve obsluhu a pak též sami sebe.
Nedal by sis kafe?
Jsou ale i horší případy. Tady je jeden typický. Muž a žena jedou autem na dálnici, muž řídí. Žena se zeptá: „Nedal by sis kafe?“ a myslí tím: „Dala bych si kafe. Prosím tě, zastav u nejbližšího občerstvení.“Muž však chápe její sdělení doslovně. A když zrovna na kávu chuť nemá, logicky a zároveň také pravdivě odpoví: „ Nedal.“ A jede dál a nemůže pochopit, proč je žena vedle něj naštvaná.
Žena se však může zlobit jen sama na sebe. Spáchala hned dva komunikační hříchy najednou. Svoji potřebu „dát si kafe“ maskovala péčí o muže, aby se sama ocitla v lepším světle. Dopustila se tak manipulace, která v rovnoprávném nekrizovém vztahu nemá co dělat. Anebo ten vztah ve skutečnosti není rovnoprávný a nekrizový.
Aladinův princip
A ten druhý hřích? Nepomyslela na tzv. Aladinův princip, jak jej ve stejnojmenné knize popisuje Ashley Lippert. Autorka tvrdí toto: Pokud Aladin džinovi přesně neřekne, co má džin udělat, džin to prostě udělat nemůže.
Ona to myslela, pravda, trochu jinak. Jako obdobu tzv. přání posílaných do vesmíru. Že stačí si uvnitř v sobě říct, co přesně (!) chci, a „džin“, kterého v sobě každý nosíme, se postará, aby přání bylo splněno systémem „přání – slova – výsledek“. Džina mate, když je přání negativní – není schopen vnímat ano/ne, chci/nechci. Proto je třeba přání formulovat pozitivně.
Stejně jasně je třeba vyslovovat svá přání směřující ke konkrétním lidem, s tím, že oni jsou schopni porozumět slovu „ne“. Hlavně je třeba mít na paměti, že lidé v našem okolí nejsou telepatičtí. Neví, co chceme, dokud jim to neřekneme.
Samozřejmě, nemusí našemu přání vyhovět, to už tak je. Jeden má právo požádat, druhý má právo odmítnout. Ale když se ani nepokusíte požádat, ten druhý nemá nejmenší šanci pokusit se vám vyhovět. Tak se nebojte vyslovovat svá přání. Hůř, než když je nevyslovíte, na tom být nemůžete. A nedostanete ani to kafe.
