Spíše naopak! Co jsem udělal špatně? A když už nic, proč moje snaha, pracovitost, píle atd. nebyly po zásluze odměněny? Odpověď je velmi jednoduchá – to, co od života dostáváme, vůbec nijak nesouvisí s tím, jak jsme o to usilovali. Prostě nesouvisí.
Chceme život předvídatelný a spravedlivý
Podstata problému tkví v tom, že člověk potřebuje jistotu, anebo alespoň její pocit. Když udělám tohle – stane se tamto. A nic jiného. Tak je to správné a spravedlivé. Dobro vítězí a zlo je potrestáno. Když se budeš snažit, úspěch tě nemine. Bez práce nejsou koláče.
Jenže ono to tak nefunguje. I kdyby se člověk přetrhl na sto tisíckrát, nebude mít, třeba, těch pár desítek milionů jako jeho soused – restituent.
A je po spravedlnosti, tedy lépe řečeno po její iluzi, kterou nám od nejútlejšího dětství tahle společnost vnucuje.
Ono to nefunguje
Jako mnozí, i vy možná jednou zjistíte, že náš západní model v některých případech nefunguje tak, jak by měl. Ti, kteří se nesnažili, se mají častokrát zcela nezaslouženě lépe než ti, kteří si musí všechno vydřít. Pokud se domníváte, že patříte právě mezi nedoceněné snaživce a dříče, zkuste úplně jiný způsob uvažovaní.
Zatím to u vás fungovalo tak, že čím více jste se v některé oblasti snažili, tím horší všechno bylo? A proč tedy dál pokračujete v tom, co evidentně nefunguje? Vzepřete se a už konečně v sobě zabijte tu pitomou západní výchovu! Přestaňte se snažit, když to stejně nikam nevede! Přinejhorším na tom budete úplně stejně jako dřív, jenom bez té dřiny. Neplatí snad přísloví, že kdo nic nedělá, nic nezkazí?
Na Východě to vědí
Utopie? Ale kdepak. Východní filozofové jdou touto cestou již po tisíciletí. Dobře vědí, že spravedlnost neexistuje, že život je o štěstí a že každý má svůj osud, i král, i žebrák. Je pro vás náročné takhle uvažovat? Zavání to fatalismem, který my na Západě přece odsuzujeme? Ano, odsuzujeme, ale jen vinou hlubokého nepochopení. V naivním přesvědčení, že pevné odhodlání může zlomit i krajně nepříznivý osud. A když jste naposled o chlup vyvázli z jisté dopravní nehody, bylo to díky vašemu pevnému odhodlání nenechat se zabít tím šílencem, anebo si spíše řeknete – to jsem měl ale štěstí? Ne, nejsme pány svého osudu ani v našich relativně klidných mírových dobách.
Jakmile si to uvědomíte, zvyknete si na ten východní fatalismus neobyčejně rychle, protože váš život se neskutečně zjednoduší. Nemusíte ani prožít všechno to, co jeden velmi typický produkt jedné super západní civilizace – John Rambo. Mír své duše a soulad se světem, který ani trochu nefunguje podle pravidel, nalezl v zen buddhismu. A nestal se proto horším bojovníkem.
Ať se svět chvíli točí sám!
Pokud se vám chce, můžete to zkusit také a nemusíte ani projít vietnamským peklem. Zkuste jen přestat se prostě zoufale za každou cenu o něco snažit. Nechte chvíli svět, ať se točí sám, bez vaší laskavé a nadšené spoluúčasti. Nechte se vést svým instinktem a dělejte především to, kam vás vede vaše intuice, z čeho máte dobrý pocit.
Všímejte si drobných náhod kolem sebe, které vyzněly ve váš prospěch. Myslete na to, že jste, stejně jako lidé kolem vás, zcela výjimečné a mimořádné bytosti. Myslete pozitivně, protože to vaše myšlenky mění svět kolem vás. Snažte se být k druhým vlídní a laskaví, třebaže oni nejsou. Zkuste mít pochopení pro jejich slabosti. A jestli vám něco ani tak nevyjde, jak byste si představovali, netrapte se a zkuste něco jiného. Nejste neschopní. Jenom to nebyla vaše cesta.
