Syndrom vyhoření vzniká v důsledku stresu a postihuje hlavně lidi pracující s jinými lidmi. Rizikovou skupinu tvoří lékaři, sestry, pečovatelky, učitelé, policisté, ale i rodiče vychovávající problematické dítě. Člověk je emočně i fyzicky vysílený, znechucený, beznadějný, cítí prázdnotu a strach. Ztrácí zájem i o svoje záliby. V pokročilém stádiu je SV velmi těžko odlišitelný od deprese. Nese s sebou i další problémy – potíže se spánkem, příjmem potravy, častou únavu a vysoký krevní tlak.
Kdy nám hrozí?
- Jsme vyčerpaní: Nemáme energii, ruce visí podél těla a nohy jsou těžké.
- Chybí nám motivace: Nemáme chuť do práce, den se vleče, hledáme smysl žití.
- Negativní emoce: Všechno nám připadá zbytečné a jsme pesimisti.
- Poruchy pozornosti: Nejsme soustředění a zapomínáme.
- Slabý pracovní výkon: Pokles výkonnosti, děláme chyby.
- Problémy na pracovišti: Jsme podráždění a arogantní.
- Zanedbáváme se: Jíme nezdravě, pokud jíme. Hodně kávy, alkoholu a cigaret. Málo spíme, neusneme bez léků, je nám jedno, co máme na sobě, jak vypadáme, nevoníme.
- Posedlost prací: Stále mluvíme o práci a máme strach, co se tam děje, když tam nejsme.
- Pokles spokojenosti: Jsme nespokojení s čímkoli.
- Zdravotní problémy: Deprese, obezita, problémy se zažíváním nebo se srdcem.
Zvládneme to!
Musíme se zastavit a podívat se, jak žijeme. Vyvarovat se stresu, věnovat se více sobě a koníčkům. Cítíme-li, že nám ubývá sil, vyhledáme pomoc. Účinná je psychoterapie – odhalí souvislosti vedoucí k syndromu vyhoření.
Pokud chceme problém řešit sami, musíme změnit dosavadní vzorce, vyskočit z kolotoče každodenních povinností a dělat věci jinak. Není ostuda přiznat svoji slabost.
Pojmenování svého stavu je první krok k úspěchu. Určíme si priority a začneme dělat věci tak, jak to cítíme my, ne tak, jak nám někdo řekne. Najdeme si aktivity nesouvisející s prací. Půjdeme na tenis, na houby. Na půl dne vypneme telefon. Jde to! Dopřejme si dostatek spánku. Práci si plánujme a nalaďme se pozitivně. Máme-li něčeho „po krk“, tak s tím prostě skončeme. Relaxujme poslechem hudby, čtením nebo časem stráveným s přáteli.
