Tomuto papeži opravdu záleží na tom, aby výzdoba stropu kaple, kterou nechal postavit jeho strýc, a papež Sixtus IV. On sám nese jméno Julius II. a je více vojákem než knězem. Nicméně umění rozumí a dá se s ním mluvit. Tedy, když má zrovna náladu, a to není příliš často. Stejně, jako ten paličák Michelangelo. Rovněž tvrdá hlava, co se umění týče, která nerespektuje v tomto směru žádnou autoritu. Nyní si však oba prohlížejí téměř hotovou práci, na stropě této kaple. Je hluboká noc. Papež přiblíží světlo svíce k jedné z fresek, aby ji lépe viděl.
„To, co jsi namaloval, to není podobizna boha, ale důkaz víry.“
Větší uznání do té doby ještě Michelangelo neslyšel.
„Víra nepotřebuje důkaz,“ odvětí.
„Pro vás umělce, ne. Já jsem jen papež.“
Ano, je to jen filmová licence, ale kdo ví? Co když se podobné noční setkání na lešení v Sixtinské kapli opravdu odehrálo. Je to dokonce velmi pravděpodobné.
Michelangelo Buonarroti se narodil v březnu 1475 v malém italské městečku Caprese. Jeho jméno je sice o trochu delší, ale tato dvě úplně stačí. Italský sochař, malíř, architekt, vrcholného období italské renesance. Byl vlastně bílou vránou v rodině, Buonarrotiové se věnovali mnoha odvětvím lidské činnosti, nicméně umění zanedbávali. Nepokládali je za důležité. Zřejmě právě proto se v Michelangelovi zkoncentroval umělecký dar, který byl ostatním příslušníkům rodu odepřen.
Tento umělec spojil svůj život s Florencií a rodem Medicejských. Na počátku jeho umělecké kariéry stál florentský politik, bankéř, a znalec umění, Lorenzo I. Medicejský, spíše známý pod přezdívkou, Nádherný.
V roce 1504 umělec vytvořil světoznámou sochu biblického Davida, první akt od dob antiky. Materiál, který na tuto sochu Michelangelo zvolil, nebyl tím, jaký umělec většinou vyžadoval. Sám si totiž jezdil pro mramorové bloky v Carraře. Zde však použil již poškozený, mramorový blok, který stál bez užitku už několik desetiletí před florentskou katedrálou. Odměna byla vskutku hodna jeho díla. Devět set dukátů bylo více, než kolik si za celou kariéru vydělal proslulý Leonardo Vinci.
Vrcholem jeho tvorby však byla výzdoba Sixtinské kaple. Od papeže dostal volnou ruku a v letech 1508 – 1512 vytvořil nesmrtelné dílo. Na devíti klenebních polích znázornil více než tři stovky biblických postav a výjevů, počínaje stvořením člověka, až po Noemovu archu.
O čtvrt století později se do kaple znovu vrátil a na její zadní stěně vytvořil fresku Posledního soudu. Dílo byl završeno na konci října 1541. Mělo to být jakési varování pro věřící, aby setrvali ve víře v období nástupu protestanství. Michelangelo byl nesmírně pracovitý, tvořil ještě týden před svou smrtí v roce 1564. Nikdy se neoženil a neměl děti, vzhledem ke své jednoznačné preferenci krásných mužů, kteří mu sloužili i jako modely postav, které ztvárňoval.
A ještě kuriozita na závěr. V nedávné době proběhla pečlivá prohlídka maleb na klenbách Sixtinské kaple a znalci objevili na stropě jedné z nich otisk Michelangelovy ruky, kterou se při své práci opíral.
