Manuel Godoy, sotva třicetiletý milovník krásných žen a všech požitků světa jistě tehdy pohrdlivě ohrnoval rty. Hlavně abyste neoslepli. Co vy mi můžete udělat, říkal si jistě nad přítomnou církevní komisí, která s pokryteckým rozhořčením prohlížela sbírku jeho aktů. Na udání, pochopitelně. Nahé ženy, dílo ďáblovo. Jistě, autorem je královský malíř, uctívaný a obdivovaný Francisco Goya. Můžete ho navštívit v jeho domě, pánové. Musíte ale mluvit hodně hlasitě, aby vás vůbec slyšel. Příroda byla milosrdná, zatím nepřipravila malíře o zrak, ale jen o sluch.
Fanatici dobra bývají nelidsky krutí, a to vždy a všude. Jen Napoleon na krátký čas inkvizici zrušil
Jeden z nejslavnějších španělských malířů, Francisco Goya, se narodil 30. 3. 1746, v maličké aragonské vesničce Fuentodos. Byl sice už pátý v pořadí, ale jeho otec, takto zlatník v Zaragoze, si mohl početnou rodinu dovolit. Maminka byla šlechtična a tatínek byl hrdý Bask, který svoji rodinu miloval. Když u svého syna zjistil talent, který bůh dává jen vyvoleným, nijak synovi nebránil. Koneckonců, ať se chlapec živí malováním, dílnu stejně zdědí nejstarší. Bylo to moudré, vpravdě otcovské rozhodnutí, a nesporná Franciscova genialita je patrná již z obrazů, které vytvořil jako šestnáctiletý chlapec.
Doma nikdo nebývá prorokem a nebyl jím ani Goya. Jeho dva pokusy dostat se na Královskou akademii výtvarných umění v Madridě, skončily neúspěchem. Naštěstí nebylo jen Španělsko, ale i Itálie, která uměla jeho talent ocenit.
Jeho roční, umělecká stáž v Římě a v Parmě byla velmi úspěšná, a po návratu do Zaragozy, v roce 1771, se dostavily první objednávky. Následovalo dvacet let práce, během kterých vytvořil portréty mnoha španělských šlechticů, stal se obdivovaným a slavným. Tentokrát už Akademie nos neohrnovala. Obliba u šlechty mu nakonec pomůže v boji s tupou, inkviziční mašinérií, která se obávala dvornímu malíři Goyovi ublížit.
V roce 1792 Goya ohluchl. Současná věda se domnívá, že to způsobilo olovo. v barevných pigmentech, které používal. To však není podstatné. Hluchota se podepsala i na jeho psychice a tvorbě. Rád maloval a ztvárňoval svoje noční můry a jeho optimistický pohled na svět se začal měnit. Ani Španělsko na tom nebylo dobře. Zapletlo se do bitvy u Trafalgaru, na straně Francie, bylo poraženo a kontinentální blokádu začali pociťovat všichni. Goya byl v pasti.
Zpočátku se radoval, když Napoleonova armáda obsadila jeho zemi, protože inkvizici začaly krušné časy. To se však mělo brzy změnit a počáteční vítání se změnilo v nenávist a nakonec v povstání, které bylo krvavě potlačeno. V roce 1814 tak vznikl jeho nejslavnější obraz, Poprava vlastenců v Madridu. Šest let staré vzpomínky neztratily nic na své intenzitě, a hrůza na nás z plátna čiší dodnes. Krátce před smrtí už maloval jen děsivé, temné výjevy. Nahé ženy byly zapomenuty. Zemřel 16. 4. 1828, ve francouzském městě Bordeaux.
