Blíží se Vánoce. Křesťanský svátek, na který se těší všichni, nejen děti. Přes všechny starosti se s nimi alespoň na pár chvílí vracíme do dětství. Často se zdůrazňuje, že česká společnost je ateistická. Není to pravda. Ateista je člověk, který nevěří v nic a takový neexistuje. Ani s tím křesťanstvím to není tak tragické. Kostely s vánoční výzdobou bývají krásné. Jesličky s roztomilým a bezmocným Jezulátkem a dary v rukou přicházejících. Co na tom, že totéž Jezulátko možná stejní lidé o třiatřicet let později přibijí na kříž. Vůně kadidla a ticho. Dnes je už ticho.
Nebylo tomu tak vždy. Ještě před dvěma sty lety byly v Evropě místa, kdy do toho ticha zaléhal křik a sténání mučených a puch spáleného masa. To bylo v době, kdy někteří lidé takto demonstrovali svoji křesťanskou lásku těm druhým, pokud měli o Nejvyšším jiné představy.
Jsou slova, která vyvolávají hrůzu a děs. Jsou to jejich synonyma. Mezi taková slova patří i inkvizice. Je to velmi stará instituce, vznikla ve třicátých letech třináctého století. Existovala více než půl tisíciletí, a zvláště odporných forem dosáhla ve Španělsku a Portugalsku. Hamižnost španělských králů, snaha, zmocnit se majetku Židů a Maurů nesla svoje ovoce.
Čerstvý vzduch zavanul do Španělska až v roce 1808. Přesněji čtvrtého prosince. Jistě, vše je relativní a Napoleonovi vojáci rozhodně nebyli lidumilové. Zde se však píše o inkvizici, která byla Napoleonem ve Španělsku zakázána. Bohužel, jen na krátký čas. Nebylo to ani tak se soucitu k jinak věřícím, ale zkrátka proto, že absolutismus si nedal předpisovat církví, co smí a co ne. Tím méně pán Francie. Ty vlažné ve víře zachránilo spíše Napoleonovo ego. Ale koho to tehdy zajímalo? Ty propuštěné určitě ne.
Toto období volnosti trvalo jen do Napoleonovy abdikace v roce 1814. Pak se inkvizice opět vrátila, nicméně nelidské mučení se už neopakovalo. Odsouzení heretici byli zastřeleni. Inkvizice ukončila svoji činnost ve Španělsku až v roce 1834.
Španělský malíř Francisco Goya, s těmito ďábli v lidské podobě, také měl co do činění. Mravným a ctnostným se nelíbili některé jeho příliš obnažené postavy. Goya však odmítl obrazy přemalovat. Zvolil kompromis a obraz namaloval ještě jednou, tentokrát oblečený. Obrazy zachránila španělská šlechta, na kterou si už inkvizice netroufla.
Depresivní film stejného jména, nám o této době podává otřesné svědectví. Děsivý relikt středověku ve století, které vynalezlo lokomotivu, objevilo fotografii, film, elektřinu. Abychom se však neradovali předčasně. Inkvizice existuje do dnešních dnů. Od roku 1965 však nese název Kongregace pro nauku víry. V roce 2000 se papež Jan Pavel II. omluvil za všechny krutosti inkvizicí spáchané. Nicméně to nic nemění na výroku, který pronesl Nietzsche, na adresu těch, kteří tyto krutosti páchali. Ne jejich láska k lidem, ale bezmoc jejich lásky k lidem, brání dnes křesťanům znovu nás upalovat.
