Historie je zná jako záznam soudního a inkvizičního řízení. Je v nich uvedeno vše, co se týká osoby zadržené a obviněné, od výslechu až po použití mučících nástrojů rozsudku a závěrem výkonu trestu často končícím smrtí. Obvinění byl převážně souzen za krádeže, vraždy nebo žhářství a bohužel i čarodějnictví vykonané popravou.
Celý záznam je rozdělen do úvodní části, která obsahuje identifikační údaje obviněného a za co je souzen. Další část obsahuje průběh mučení, na ten se vždycky našel důvod a také následný popis vykonané exekuce stroze popsaný slovy: popraven nebo sťat.
Tresty se dělily na oběšení, setnutí hlavy vyhrazené jen pro vážené občany a upálení, nejčastěji však za čarodějnictví. Za zločin jako byla vražda, byl trestanec naražený na kůl, zahrabán zaživa nebo rozčtvrcen.
A jak čas utíkal, soudci si našli zalíbení v této činnosti odsuzování a následných poprav. Je to znát v knihách, které začaly být obsahově bohatšími o několik stránek, kde výpovědi byly zcela o něčem jiném. Jednalo se o takzvané interrogatium a responsorium, což znamenalo, že obviněný odpovídá na přesně stanovené otázky, stejně končící torturou.
V 16. století se můžeme dopočítat několika stovkám poprav. Pokles je znát až po třicetileté válce (1618-1648) na pár desítek poprav ročně. To ovlivnila řada faktorů, ať už úbytek obyvatelstva a s ním související pracovní síly a také důkladnější kontrola státu nad hrdelními soudy. Z celé staletí trvající historie trestního práva se dochovalo kolem padesáti knih, z toho bezmála 40 z území Čech a zbytek z Moravy.
V přeneseném slova smyslu se dnes označení černá kniha používá pro shromáždění negativních příkladů nějakého jevu z pohledu autora či vydavatele, které jsou zveřejněny v knize.
Mezi nejvýznamnější autory knih o hrdelních soudech tedy smolných knihách se řadil Emil Pavel Lány.
Kdo byl Emil Pavel Lány?
JUDr. Emil Pavel Lány byl český šlechtic a jeden z nejvýznamnějších právníků první republiky. Narodil se 6. července roku 1879 v Černilově a zemřel 5. května 1945 v Praze. Pocházel z české černilovské větve původem uherského rodů. Vystudoval práva na Karlově univerzitě. Od roku 1920 působil na ministerstvu spravedlnosti ČSR a od roku 1926 rovněž na právnické fakultě Karlovy univerzity. V roce 1928 byl jmenován delegátem československé vlády v Mezinárodní komisi trestní a vězeňské a roku 1937 byl jmenován prezidentem Vrchního zemského soudu ČSR v Praze.
OBRAZEM: Před sto lety lidé prchali ze zákopů války. Zůstaly snímky, při kterých tuhne krev v žilách
V letech 1932–1937 byl členem Synodní rady Českobratrské církve evangelické. Také se věnoval studiu historie: zajímal se o specifické výpovědní prameny městských hrdelních soudů, o tzv. smolné knihy. Zpracoval edice Knih černých jinak smolných z měst Bystrého, Dobrušky, Solnice a Smidar ze 16. –18. století.
Za druhé světové války působil v aktivním odboji, byl ve styku s československou exilovou vládou v Londýně a v čele odbojové organizace PRNV spolupracoval s domácí ilegální bojovou skupinou československého důstojnictva. V roce 1944 byl zatčen gestapem, padl při květnovém povstání roku 1945 v Praze.
Jeden z originálních rukopisů smolných knih pod názvem: Popravčí kniha pánů z Rožmberka je uložený ve fondu Historica Třeboň, Státní oblastní archiv v Třeboni.
