Tento kočkodan totiž nešplhá po stromech, ale poměrně velice rychle běhá. Za den může uběhnout až deset kilometrů a dokáže vyvinout rychlost až 50 kilometrů za hodinu. Na stromy se neuchyluje ani v případě ohrožení, někdy však na nich nocuje. Na stromech pak probíhají rovněž i porody. Žije ve skupinách po deseti až patnácti členech a každá skupina má své území okolo dvaceti kilometrů čtverečních. Zvukově se tito kočkodani příliš neprojevují, neboť musí být neustále pohromadě nebo alespoň minimálně na dohled.
I když tito kočkodani obývají území od západního okraje Afriky až po její východní část, vědci je pokládali za monotypický rod, tedy takový, který zahrnuje jediný druh tohoto kočkodana, a to navzdory skutečnosti, že v roce 1862 byl ve východní části území, kde tito kočkodani žijí, objeven jiný kníratý druh. Byl však popsán podle jedince neznámého původu a nedospělých mláďat, takže byl v roce 1927 prohlášen za neplatný.
Vědci se však problematikou kníratého kočkodana začali opětovně zabývat, ale až na počátku tohoto tisíciletí. Na základě fotografií bylo zjištěno a následně potvrzeno, že se kočkodani z Etiopie a ze Súdánu odlišují, neboť mají černou tvář, černý nos a naopak postrádají tmavý proužek mezi okem a uchem, který je typický pro všechny ostatní kočkodany husarské. Samci mají rovněž i prodlouženou tmavou srst na lopatkách. Tito kočkodani jsou navíc od teritoria ostatních kočkodanů husarských odříznuti řekou Nil.
Všechny tyto rozdíly, včetně genetických, jsou natolik významné, že vědci uznali, že skutečně existuje odlišný druh a nikoliv jeden z poddruhů kočkodana husarského a že tedy původní názor zoologů ohledně existence dalšího druhu kočkodana byl správný.
