Na konzervatoři se Nedbal spřátelil se spolužákem Josefem Sukem (1874 v Křečovicích na Sedlčansku – 1935 v Benešově). V roce 1891 – v posledním ročníku na konzervatoři – na podnět profesora komorní hudby Hanuše Wihana (1855 v Polici nad Metují – 1920 v Praze) a zejména z iniciativy Nedbala a Suka došlo k sestavení smyčcového kvarteta. Vzniklo později velmi známé České kvarteto – toto jméno neslo od roku 1892. Sešli se v něm u prvních houslí Karel Hoffmann (1872 v Praze – 1936 tamtéž) u druhých Josef Suk, u violy Oskar Nedbal a u violoncella Otto Berger (1873 ve Slatině nad Úpou – 1897 v Machově). Oskar Nedbal v kvartetu působil 14 let nejen jako výborný violista a manažer, ale byl i vůdčí osobností tohoto hudebního tělesa.
Kromě hraní na violu se Oskar Nedbal zajímal o dirigování a 24. listopadu 1896 ve svých 22 letech poprvé dirigoval Českou filharmonii s velkým úspěchem a potom s ní spolupracoval až do roku 1906. Otevřela se mu cesta do hudebního světa, v němž brzy vyzrál na jednoho z nejvýznamnějších dirigentů.
Do úspěšného začátku kariéry mladého hudebníka zasáhla nemoc a smrt kolegy z Českého kvarteta Otty Bergera, dobrovolný odchod ze života Oskarova staršího bratra Viléma, těžká nemoc a smrt otce, nemoc, dlouhé léčení a skon sedmadvacetileté manželky Josefiny. Léta po ovdovění Nedbal žil a pracoval (i s Českým kvartetem) v pronajatém domku v Táboře, poblíž místa odpočinku své ženy.
V roce 1906 Oskar Nedbal odjel s Marií Hoffmannovou, chotí svého kolegy Karla Hoffmanna, do Vídně, po čtyřech letech se s ní oženil. Ve Vídni se Nedbal stal populárním a uznávaným umělcem, skoro 12 let stál v čele vídeňského symfonického Tonkünstler orchestru.
Oskar Nedbal se nevěnoval jen dirigování, ale i komponování. Po starší baletní pantomimě Pohádka o Honzovi složil během let 1908 až 1912 další balety: Z pohádky do pohádky, Princezna Hyacinta a Čertova babička. V letech 1910-12 složil operetu Polská krev. Námět našla Marie Nedbalová v Puškinově povídce Slečna selka. Opereta měla premiéru 25. října 1913 ve Vídni a byl to nevídaných triumf. (V ČSR byla opereta zfilmována v roce 1934 Karlem Lamačem s Anny Ondrákovou a Theodorem Pištěkem v hlavních rolích.) V roce 1916 pak ve Vídni uvedl další operetu – Vinobraní.
Po vzniku Československa se Oskar Nedbal rozhodl vrátit domů. Nedbalovi se nastěhovali do pronajatého zámečku v Chlumu u Třeboně. Nedbal však nenašel plné pochopení, někteří lidé z hudebního světa mu vyčítali jeho údajné projevy nemístné loajality k Rakousku při jeho pobytu ve Vídni. K dirigování velkého československého orchestru se skoro nedostal. Zklamaný hudebník však pracoval dál, žil převážně v ústraní v Chlumu u Třeboně. Složil zde svoji jedinou operu Sedlák Jakub; premiéru měla na podzim 1922 v Brně, ale bez většího ohlasu.
Nedbal cítil úbytek své tvořivé síly a viděl jedinou možnost – přijal místo ředitele opery Slovenského národního divadla v Bratislavě. Nedbal výrazně pozvedl uměleckou úroveň opery i činohry. Bez vloh k ředitelování ale naivně přijal i nabídku na vedení celého divadla. Divadlo bylo v tíživé finanční situaci. Na podzim roku 1928 se vedení divadla vzdal, zlá ekonomická situace divadla padla i na Nedbala samotného.
V půli prosince 1930 odjel do chorvatského Záhřebu k vystoupení s tamní filharmonií a k vedení premiéry své Pohádky o Honzovi v Chorvatském národním divadle. Cestou se mu zdravotně přitížilo. Byl na konci všech fyzických a psychických sil a myslel jen na své jméno a čest. Den po veřejném koncertním vystoupení – na Štědrý den roku 1930 – Oskar Nedbal spáchal sebevraždu skokem z okna divadla.
Oskar Nedbal byl pohřben na záhřebském hřbitově Mirogoj.
Myšlenka na převezení skladatelových ostatků zpět se zrodila v hlavě houslového virtuosa Josefa Suka, s jehož dědečkem Oskar Nedbal hrával v Českém kvartetu. Jeho ostatky byly převezeny a Oskar Nedbal byl 12. května 2006 pohřben na pražském Slavíně.
Zdroj: Wikipedie
