Zřejmě nejvíc na Petrovu krutost doplatila jeho první manželka Jevdokija Fjodorovna Lopuchinová (9. srpna 1669 – 7. září 1731). Proti jejímu osudu se problémy, které řeší manželky dnes, zdají povětšinou jako naprosté banality.Všechno začalo tím, že Petra k svatbě s Jevdokijí přinutila jeho matka. Tehdy dvacetiletá dívka se ovšem jmenovala Praskovja a na Jevdokiji se musela nechat přejmenovat v souvislosti se svatbou. Nebyla to špatná partie. Jako dcera bojara Fjodora Lopuchina pocházela Jevdokije z mocného urozeného rodu, jehož členové zastávali v ruském impériu důležité dvorské i státní úřady.
Svatba Petra Velikého s Jevdokijí se konala 6. února 1689 a Petr, kterému bylo 16 let, se tak podle ruského zvyku stal dospělým. Manželství bylo nešťastné, i když se v něm narodily tři děti, dokonce synové – Alexej (1690 – 1718), Alexandr a Petr. Dva mladší chlapci však záhy zemřeli.
Základním problémem vztahu mezi Petrem a Jevdokijí bylo to, že car ve vztahu k manželce rychle ochladl a rovněž nesnášel její rodinu, bojarské přívržence starých časů. Brzy se sblížil s krasavicí německého původu Annou Mons, dcerou vestfálského obchodníka s vínem, a v roce 1698 se rozhodl, že svou zákonitou manželku zapudí. Vyzval ji, aby dobrovolně odešla do kláštera, Jevdokija však tento návrh odmítla a Petr I. ji proto nechal násilím odvézt do Spaso-Jevfimijova kláštera v Suzdalu, 200 km východně od Moskvy. Tam žila jako řeholnice pod jménem Jelena, po půl roce však řeholní způsob života opustila a fakticky žila s majorem Stěpanem Glebovem. Některé zprávy uvádějí, že se znali již od dětství.
Násilný odchod do kláštera pro Jevdokiji znamenal i to, že se musela rozloučit se synem Alexejem. I když byl Petr I. z jeho narození zpočátku nadšen, po Jevdokijině internaci v klášteře se přestal stýkat i se synem, třebaže se mu snažil zajistit patřičnou výchovu a připravit ho na následnictví trůnu. Alexej však k tomu neměl předpoklady, vojenství ani politika ho nezajímaly, byl spíše pasivní, líný a náladový, neprospělo mu ani časté střídání vychovatelů a učitelů. Dvořané mu zároveň podlézali a snažili se mu vlichotit. Se synem velmi nespokojený Petr I. ho nakonec poslal na studia do Drážďan, kde se mladík ale věnoval hlavně alkoholu. Stačil vystřídat několik milenek a oženit se s Charlottou Kristýnou Brunšvicko-Wolfenbüttelskou, tetou „naší“ Marie Terezie. Charlotta mu porodila dceru Natálii a syna Petra, po jehož narození záhy zemřela.
Car nakonec dospěl k názoru, že Alexej proti němu chystá vzpouru, nechal ho zatknout a mučit. Při mučení svého syna byl nejen přítomen, ale dokonce se na něm snad i sám podílel. Po vynuceném přiznání ho odsoudil k trestu smrti. Toho se ale Alexej nedožil, 7. července 1718 zemřel v žaláři v Petropavlovské pevnosti, zřejmě na následky mučení. Tak přišla Jevdokije o svého posledního syna.
Zcela náhodně se během vyšetřování Alexejových provinění přišlo na to, že Jevdokija udržovala v suzdalském klášteře tajný milostný poměr s Glebovem. Řeholnice, které o poměru věděly, byly krutě mučeny a vše dosvědčily. Major Glebov byl potom zbičován, mučen rozžhaveným železem a po dobu tří dnů připoután k desce s dřevěnými hřebíky. Nic však nepřiznal. Pak byl nabodnut na kůl, na kterém po 14 hodinách zemřel, přičemž byl stále mučen. Podle některých zpráv musela být Jevdokija přítomna mučení Glebova, nesměla se odvrátit a ani zavřít oči. Ona sama byla zbičována a uvržena do přísné klauzury v ladožském klášteře.
V roce 1725, po smrti Petra I., byla převezena do pevnosti Schlüsselburg, kde ji carevna Kateřina I. Ruská, druhá manželka Petra I., která po něm nastoupila na trůn, držela v obzvláště přísném režimu. Když Kateřina I. Ruská v roce 1727 zemřela, jejím následníkem se stal Petr II., syn popraveného Alexeje, tehdy dvanáctiletý. O tři roky později však zemřel na neštovice a Jevdokije tak přišla i o jediného vnuka. Za krátkou dobu vlády stačil Petr II. nechat přestěhovat dvůr z Petrohradu zpět do Moskvy, kde trávil celý čas v podstatě jen na plesech, lovech a dalších dvorských zábavách. Jeho úmrtím vymřel rod Romanovců po meči. Petrovým nástupcem se stala Anna Ivanovna Romanovová, dcera cara Ivana V., nevlastního bratra Petra I.
Jevdokije zemřela za její vlády rok po svém vnukovi, ve svých 62 letech 7. září 1731 a je pohřbena v kryptě chrámu Smolenské ikony Boží Matky Novoděvičího kláštera. Na osvícenský způsob vlády Petra I. jistě měla svůj názor – svůj život díky manželovi prožila jako ve středověku.
