Výpravní budova architekta Josefa Fanty je součástí Hlavního nádraží v Praze a spolu s přilehlou halou nad nástupišti tvoří největší secesní památku v ČR. Fantův návrh byl inspirován Severním nádražím v Paříži, které bylo ve své době vzorem pro mnoho evropských nádraží.
Stavba nové budovy v secesním slohu započala 30. června 1901 a byla dokončena roku 1909. Budování probíhalo za plného provozu, původní zámecké nádraží bylo postupně rozebíráno a nahrazováno novou budovou.
Fantova kavárna byla původně odjezdovou halou, je charakteristická vysokou kupolí, jejíž stěny zdobí secesní motivy a sochy připomínající česká města, do nichž v době vzniku nádraží vedla dráha z Prahy. Interiéry vyzdobili sochaři Stanislav Sucharda a Ladislav Šaloun.
Byla otevřena v prostorách bývalých pokladen počátkem 90. let a měla velmi pochybnou pověst. Od roku 2015 se podniku ujal indický kavárenský řetězec Café Coffee Day.
Nový nájemce, společnost HS-RISTORANTE, navštívil potomky uznávaného architekta, aby získal dobové fotografie, které budou v kavárně k nahlédnutí. Chce tedy nejen nabídnout kvalitní kávu, ale také představit veřejnosti život a dílo Josefa Fanty.
Josef Fanta (1856 v Sudoměřicích – 1954 v Praze) byl architekt, návrhář nábytku, malíř, publicista, ochranář památek a mecenáš. Náleží ke generaci Národního divadla. V počátcích své kariéry patřil k představitelům novorenesance, spolupracoval a byl ovlivněn architektem Antonínem Wiehlem.
Po studiích se Josef Fanta stal asistentem svého profesora Josefa Zítka při stavbě Národního divadla. Fanta při této stavbě mimo jiné vytvořil novorenesanční lampu, která dodnes stojí před Národním divadlem. Poté působil jako asistent na České technice a profesor na ČVUT.
Autorsky se podílel mj. na stavbách Hlávkových kolejí v Praze, budov ondřejovské observatoře, domu Hlahol a Ministerstva průmyslu a obchodu v Praze nebo Mohyly míru na návrší u obce Prace u Brna.
