Jak budou pražské parky vypadat za pár let? Ovlivní je možná i jejich historie.
Nová zástavba. Například v Praze 7 má do dvaceti let vyrůst celá nová čtvrť. I ta se samozřejmě neobejde bez parku, stromů a míst k odpočinku. Lidé totiž vnímají kvalitu svého života v daném místě právě podle toho, jak ho určuje zeleň. Centrum architektury a městského plánování letos představilo hned pět parků, které se dočkají obnovení. Čtyři z nich leží na vltavských březích. Řeší se tedy především to, jak řeku začlenit do struktury města tak, aby nedošlo k jejímu poškození.
Stromovka, Grébovka, Kampa, Petřín, Letná, Divoká Šárka, Prokopské údolí, Ladronka nebo třeba Riegrovy sady. To je jen zlomek pražských parků, které zásadním způsobem utvářejí tvář celého hlavního města. Kampa byla původně mlýnskými zahradami, Ladronka rozsáhlými vinicemi a Petřín je opředen mnoha legendami. Že podobu současných parků z velké části určuje právě jejich historie? Ano, a bude ji utvářet i v jejich proměně do budoucna.
Jedná se však i o příměstské krajiny, jako je například území soutoku Berounky a Vltavy. To momentálně trpí. Trpí rozpadem. Na 1300 hektarech se zde nacházejí romantická místa v meandrech řeky, ale hned vedle jsou velmi zanedbané brownfieldy. Rozkládají se tu mokřadní a vodní plochy, ale také golfové hřiště. Jsou zde logistické areály i zemědělské plochy. Tyto necitelné zásahy do krajiny vedou k jejímu poškození. Proto se zde momentálně chystá velký projekt, jenž by propojil přírodní hodnoty s těmi ekonomickými a kulturně-sociálními, které území vyžaduje. Příměstský park Soutok se má stát příkladem pro evropskou příměstskou krajinu 21. století.
Královská obora Stromovka už podle názvu sloužila jako lovecká obora. Byla založena na popud Přemysla Otakara v roce 1268. Velký zásah do její podoby udělal Rudolf II., který tu nechal vybudovat Císařský mlýn. Během pozdějších zásahů byl velký rybník s ostrovem nahrazen soustavou menších vodních ploch a vybudovala se zde železniční trať. Žádná ze změn však nikdy nenarušila charakter parku, tedy až na jednu. Tou byla výstavba Výstaviště Praha v Holešovicích. To totiž zabírá čtvrtinu bývalé rozlohy celé Stromovky. Královská obora se však i tak pyšní asi 250 druhy a kultivary listnatých a jehličnatých stromů. Jde tedy o druhově nejprestižnější park v Čechách, který v sobě skrývá i velmi unikátní dřeviny. Budoucnost Stromovky má záviset na jediném – na Výstavišti. To totiž dělá z klidného parku během několika měsíců v roce velmi hlučné „předpolí“. Vyřeší-li se tedy budoucnost Výstaviště a jeho obrovské nevyužívané plochy, vyhraje na tom především atmosféra parku.
Vyšehrad není jen místem, kde se tajně scházejí politici. Není jen místem, kde jsou pochovaní ti největší Češi. Není ani pouhým místem, kde se jako dominanta tyčí kostel svatého Petra a Pavla a kde leží ona známá rotunda ze školních diktátů. Jde také o nejviditelnější pražský urbanistický a krajinářský celek. Tento památkový komplex zapsaný na seznamu UNESCO je obklopen i parkem. Ten by se měl v budoucnu více orientovat na ekologické hodnoty a bude postupně docházet k jeho nutné adaptaci na klimatické změny.
O klimatických změnách to však bude téměř u všech proměn zelených ploch. Do obnovy svých parků se zapojila také Trojská kotlina. Místo, kde se mísí vlivy infrastruktury s projekty ochrany a rozvoje přírody, se však rozprostírá na ploše čtyř městských částí a je rozděleno mezi několik vlastníků, kteří jeho budoucnost vidí zcela odlišně. Obecně se však na mnoha místech jedná o protipovodňových ochranách nebo využívání dešťové vody.
Grébovka je momentálně jedním z nejkrásnějších parků v Praze. Ačkoli se nachází v samém centru Vinohrad, nabízí ticho a klid uprostřed krásné přírody, jež je modelována ve stylu italské renesance. Tento anglický park v sobě skrývá na 120 druhů listnatých a jehličnatých dřevin včetně jedné z nejstarších líp stříbrných v Praze. Ne vždy však byla Grébovka neboli Havlíčkovy sady v takto netknuté podobě. Do druhé světové války to byla pečlivě udržovaná zahrada, která se na noc dokonce zavírala. Pak ale 14. února 1945 došlo k náletu, který poškodil vilu, vstupní bránu i malou zoo, jež se zde nacházela. Park následně dlouhá léta chátral kvůli vandalům, kteří se sem měli možnost volně dostat. Do dnešní podoby se proměnila až kolem roku 1993. Její obnova začala po naprosté devastaci. Jednou z věcí, která zde však přetrvala již od 14. století, je víno. Vinice zde prý byly za vlády krále Karla IV. dokonce osázeny francouzskou révou, aby Praha dosáhla větší slávy a stala se konkurentem vín francouzských.
Ostrov Štvanice se snad v současné době ani nedá nazvat parkem. Volnočasové využití nabízel již v 17. století, kdy se zde konaly hony. Původní rozmanité struktury ostrovů po různých regulacích nabízejí jeden ostrov, jenž je ostře oddělen od obou břehů, a který dodnes vlastně nenašel žádné uplatnění. Štvanici by však měla čekat velká budoucnost – má se proměnit v jednotný zalesněný prostor pro městské, kulturní, rekreační i sportovní aktivity. Plánuje se také výstavba lávky z Holešovic do Karlína. Ta by sloužila pěším a cyklistům, a propojila by tak Štvanici s dalším parkem. U Rohanského nábřeží se totiž chystá vybudování zcela největšího parku v Praze. Rohanský park by měl vyrůst spolu s novou zástavbou, která se chystá na stejnojmenném ostrově. Tento park by měl navíc v případě povodně zabránit rozlití řeky do ulic Karlína. Rekreační potenciál břehu Vltavy by se tak opět zvýšil, a to právě díky místům, která jsou nyní téměř pustá. Bude tedy Praha v budoucnu ještě zelenější?
