Jiří Kylián, jeden z nejvýznamnějších choreografů své generace, je od letošního roku patronem Pražského komorního baletu. Rodák z Prahy strávil většinu svého života v Nizozemsku, celých čtyřiadvacet let byl uměleckým ředitelem Nederlands Dans Theater.
Pavel Šmok téměř před padesáti lety založil nezávislý taneční soubor Pražský komorní balet, a zůstal mu věrný až do své smrti. Kruh se uzavřel: Jiří Kylián vždy vyzdvihuje nejen originalitu a uměleckou kvalitu Šmokova díla, ale i jeho statečný boj s totalitní mocí. Jeho patronát symbolicky propojil to, co totalitní režim rozdělil – taneční divadlo, které lehce překračuje hranice, nezná jazykovou bariéru, umění pro každou lidskou bytost kdekoliv na světě, umění budoucnosti.
„Rád se stávám patronem Pražského komorního baletu, této malé, ale velmi důležité instituce, která si vzala za úkol dát konečně taneční umění na stupeň, na kterém už dávno mělo být,“ uvedl choreograf Jiří Kylián. „Chtěl bych vám také připomenout jednu maličkost, která je nám všem sice povědomá, ale kterou často zanedbáváme. Každý z nás má jakousi ‚body language‘ neboli ‚řeč svého těla‘, která je nám dána do vínku. Je absolutně ojedinělá a patří pouze nám – nedá se ji ani kopírovat, ukrást, nebo vygumovat – ale je možné ji kultivovat,“ doplnil Kylián.
„Samozřejmě víme, že si můžeme vybičovat své bicepsy a břišní svaly tak, aby nám je všichni záviděli. Ale o to mi zde nejde – jde mi o hodnoty, které jsou lidstvu mnohem prospěšnější než naše tělesná kondice. Mám na mysli naší mentální a emocionální rovnováhu, naši citlivost vůči druhým a schopnost jim pomáhat. Jde mi o naši víru a filozofickou orientaci, o sociální cítění a politické přesvědčení! Myslím na to, co jsme, a jak bychom nejlépe naši jsoucnost mohli umocnit, aby měla co nejpozitivnější vliv na naše okolí. Naše tělesná zdatnost je důležitá schránka chránící naše ‚osobní poselství‘, které se snažíme poslat světu, a proto se o ni musíme dobře starat. Do skutečně dobré fyzické formy nás však nedostane ani tělocvik, ani pumpování železa, ale může nám pomoci výuka tance a jeho doprovodných disciplín. Jsem přesvědčen, že nejen dokáže prohloubit poznání našeho těla, ale hlavně rozšířit náš horizont. Jsem přesvědčen, že každý člověk – a samozřejmě také každý politik – by se měl učit tančit. Tanec by se měl stát povinným předmětem všech základních škol. Zaslouží naši podporu, a sice nejen mentální, ale i finanční. Tanec je sice ‚Popelkou‘ naší umělecké rodiny, ale každý z nás ví, co se z té Popelky nakonec vyklubalo – Princezna. Pomozte jí stát se princeznou, než z ní bude babička!“
Pražský komorní balet je největší český nezávislý profesionální taneční soubor. Jeho počátky sahají do roku 1964, kdy Luboš Ogoun, Pavel Šmok a Vladimír Vašut založili původní Studio Balet Praha. V roce 1975 pak choreograf Pavel Šmok založil Pražský komorní balet, což způsobilo velký zlom ve vývoji československého baletu. Na repertoáru souboru byly zejména choreografie Pavla Šmoka, zároveň však hostujících českých i zahraničních choreografů. Soubor prošel cílevědomým a úspěšným vývojem, stal se významným reprezentantem tanečního umění ČR a hl. města Prahy v zahraničí, získal řadu významných ocenění.
Od konce října loňského roku, symbolicky ve dnech, kdy by Pavel Šmok, legendární český choreograf a zakladatel Pražského komorního baletu, oslavil své pětadevadesátiny, je v Institutu Pavla Šmoka v branickém Domě tanečního umění zpřístupněna nově vybudovaná videotéka se studovnou. Je zde možné získat přístup k některým plně digitalizovaným materiálům pro studium choreografií Pavla Šmoka, Luboše Ogouna a dalších osobností. Prostory nabízí prezenční studovnu s obsáhlým archivem tiskovin, fotografií a videofondem choreografií z éry Studia Balet Praha, a především Pražského komorního baletu.
Zdroj: TZ Pražský komorní balet
