Černá, lesklá a sladká hmota, charakteristické chuti. Nezbytná cukrovinka našeho dětství. Pendrek. Název i přes dvojsmyslný význam zlidověl. Pochoutka i lék. Podívejme se na lékořici trochu zblízka. Není to pochopitelně žádná novinka. Tato rostlina a její léčivé i škodlivé účinky jsou lidstvu známy už několik tisíc let a byla užívána ve všech světadílech. Jižní Evropa, Asie, méně již ty ostatní. Lékořici si vzal na svoji věčnou cestu i faraon Tutanchamón. Svazek lékořicových tyčinek byl nalezen v jeho hrobce. Nechyběla na stolech čínských císařů. V Indii se konzumovala v mléce, jako účinné afrodiziakum.
A co Evropa? Otec všech lékařů Hippokrates (460 př. n. l. – cca 377 př. n. l.) označil lékořici jako sladký kořen. V řečtině glukos riza, a následně se z toho spojení vyvinulo dnešní rodové jméno lékořice Glycyrrhiza. Ve středověku byla pěstována hlavně v klášterních zahradách a byla oblíbenou drogou mnoha lékařů. Používala se k léčení kašle, dýchacích obtíží, nachlazení a onemocnění průdušek. Zároveň je lékořice ve všech kulturách využívána jako účinný prostředek v boji s rakovinou. Pochopitelně nechybí ve známém Matthioliho herbáři.
Lékořice rozhodně nebyla luxusním doplňkem stravy pouze pro bohaté. Počátkem devatenáctého století se ve velkém množství pěstovala na jižní Moravě, hlavně v Hustopečích a okolí. Sklizně se počítaly na stovky metrických centů a pěstování lékořice se stalo významným zdrojem obživy lidí v celé oblasti. Ve zplanělé podobě ji tam můžete najít dodnes.
A nyní? Našla rozsáhlé využití i v takových odvětvích průmyslu, ve kterých byste ji rozhodně nehledaly. A kde ji tedy můžeme najít? Kromě lékáren a cukráren? Přidává se například do hořkých žaludečních likérů, jako je fernet stomachico nebo do kofoly, která díky lékořici má svoji nezaměnitelnou chuť. Pendrek je zahuštěný a upravený extrakt z lékořicového kořene. Také se přidává do piva, kde působí jako pěnící přísada. Pokud se vám tedy písnička o lékořici líbila, pusťte si ji znovu. Budete se na ni již dívat úplně jinak.
