Již v roce 1948 bylo komisemi mládeže KSČ založeno několik pokusných pionýrských oddílů a letních pionýrských táborů. Dne 8. září 1948 schválil Ústřední výbor KSČ vznik „Pionýrské organizace Junáka” (POJ) a pro její budování v praxi ustanovil komisi, které vytyčilo úkol vybudovat do I. sjezdu ČSM miliónovou organizaci mládeže a rovněž rozhodlo „vytvořit pionýrské oddíly Junáka na školách II. stupně, v nichž by se do sjezdu sdružilo 100 000 pionýrů“.
V prosinci 1948 a v lednu 1949 proběhla školení pro funkcionáře pionýrského hnutí. Výběr frekventantů prováděly okresní a krajské výbory KSČ. V roce 1949 na slučovací konferenci mládeže byla Pionýrská organizace Junáka 24. dubna oficiálně založena. Skupiny a její oddíly mohli zakládat pouze členové Československého svazu mládeže z pověření Krajského výboru ČSM.
V roce 1950 došlo na I. sjezdu ČSM ke změně názvu na „Pionýrská organizace Československého svazu mládeže” (PO ČSM) a činnost Junáka byla zakázána. Do PO ČSM se tak začali přeregistrovávat členové zakázaných dětských organizací (například Orla, Junáka a mnohých dalších), obnovených po skončení druhé světové války. Delegace členů ČSM přivážely ze SSSR poznatky nejen o tamním Komsomolu, ale také o modelu sovětské pionýrské organizace, které byly pod vlivem KSČ šířeny tiskem, rozhlasem, filmem a literaturou. Současně vznikala soustava „Domů pionýrů a mládeže”.
Pionýrský tábor „Artěk“ na Krymu (dnes Mezinárodní dětské centrum) byl nejoblíbenějším místem odpočinku sovětských dětí. Původně šlo o zařízení pro děti s TBC založené roku 1925, později sovětské ministerstvo zdravotnictví vypracovalo velký plán na obnovu a rozšíření tábora na celkem šest táborů pro 1500 dětí. Propagandistický film z roku 1940 o životě v tomto dětském táboře je dodnes výsměchem obětem hladomoru řízeného a uměle organizováno Stalinem. V jeho důsledku zemřelo v první polovině 30. let nejen na úrodné Ukrajině, ale dále v Povolží, na Kavkaze, v Kazachstánu a v dalších oblastech více než 6,5 milionů lidí, z toho značná část dětí. Julius Fučík napsal knihu reportáží o Sovětském svazu „V zemi, kde zítra již znamená včera“. První vydání díla se datoval k roku 1932, kdy na Ukrajině započal hladomor. (Celkový počet ruských a ukrajinských rolníků, kteří byli zabiti Stalinem v letech 1932 – 1933, převyšuje nejen množství Židů zabitých Hitlerem, ale podle některých pramenů dokonce i počet mrtvých všech zemí bojujících na všech frontách 1. světové války.
Pionýrský slib v organizaci PO ČSM měl znění: „Já, mladý pionýr Československé socialistické republiky, slavnostně slibuji před svými druhy, že budu jednat podle pionýrských zásad, učit se a pracovat tak, abych byl dobrým budovatelem a obráncem své milované vlasti.” Nový pionýr obdržel odznak, průkaz, rudý šátek a po odpovědi na pionýrský pozdrav vedoucího se stal právoplatným členem organizace. Mezi důležité atributy každého pionýra byly řazeny pionýrské prapory a praporky, pionýrský šátek, pionýrský odznak, pionýrský pozdrav a heslo sestávající ze dvou vět. Vedoucí řekl: „K budování a obraně vlasti buď připraven!” a pionýr odpověděl „Vždy připraven!”.
V roce 1945 vznikl časopis „Vpřed“ určený dětem a mládeži. Za tři roky se jeho redakce sloučila s redakcí „Junáka“ a vznikl časopis „Junáci vpřed!“. V roce 1949 byla organizace „Junák“ zakázaná a časopis se vrátil k původnímu názvu. V roce 1951 „Vpřed“ postihlo totéž jako Junáka před dvěma lety a časopis zanikl 48. číslem „pro nezájem“ čtenářů.
Zároveň v tomto roce začaly vycházet „Pionýrské noviny“ ve velkém novinovém formátu, které se transformovaly na „Sedmičku“ (1968). V roce 1954 začal vycházet „Pionýr“ (napodoboval „Vpřed“) a za tři roky „ABC“.
Během období pražského jara roku 1968 se organizace samovolně rozpadla. Po dvou letech v období normalizace místo PO ČSM vznikla Pionýrská organizace Socialistického svazu mládeže (PO SSM).
