Zanechalo to ve mně tak silný zážitek, že jsem nemohla ani spát a pořád si to v hlavě přehrávala dokola. Abych se toho zbavila, rozhodla jsem se, že o tom napíšu článek. Ten jsem s třesoucí se rukou přinesla naší pionýrské vedoucí, která ho nechala otisknout v Buštěhradském zpravodaji. Byl to můj první otištěný článek v životě, dodnes ho mám schovaný. Jeden čas visel přišpendlený čtyřmi napínáčky v našem dětském pokoji, ale pak přišlo stěhování a já ho založila do šanonu. A teď jsem si na něj vzpomněla. Je zažloutlý, ale vzpomínka zůstává stále živá.
Ale zpět k pionýrům: nejprve jsme byli jiskry. A já byla hrdá jiskřička. Myslím, že jsem s tím novým pionýrským odznakem na pyžamu po tom slavnostním slibu i spala. „Slibuji dnes přede všemi, jako jiskra jasná, chci žít pro svou krásnou zemi, aby byla šťastná!“ To byl slib, který jsme splnili a byli jsme o krok blíž k tomu být pionýrem.
„Slibuji před svými druhy, že budu pracovat, učit se a žít podle pionýrských zákonů, abych byl dobrým občanem své milované země, Československé socialistické republiky, a svým jednáním chránit čest pionýrské organizace Socialistického svazu mládeže.“ To jsme odříkali a pak jsme mohli nosit šátek uvázaný do jedničky, držet čestnou stráž například u Památníku v Lidicích nebo jsme chodili vítat zahraniční delegace.
Náš pionýrský oddíl a vedoucí byli ohromní, vzpomínám dodnes, co všechno nás naučili, na táborech, na výletech, na schůzkách. Byla to krásná doba, která je pro dnešní děti neopakovatelná.
Pionýrská organizace Socialistického svazu mládeže (PO SSM) vznikla v lednu 1970 a přesunuly se do ní oddíly ze zakázaných dětských organizací, jako byl Pionýr a Junák. Sdružovala československé děti a mládež v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století. V lednu roku 1990 zanikla na základě rozhodnutí celostátní konference pionýrských pracovníků. Původní PO SSM zanikla a vzniklo demokratické sdružení Pionýr – demokratický, dobrovolný, samostatný a nezávislý spolek dětí, mládeže a dospělých.
