Kdo nepřišel na mávání, ten to schytal
Mnohé z nich jsme slavili povinnou účastí, někteří v průvodu, s mávátky v barvách trikolory a jiní na povinných přednáškách v tělocvičnách a kulturních domech. Účast na těchto akcích se brala jako „dobrovolně povinná“, pokud se snad někdo nedostavil, měl pak docela polízanici, musel se zpovídat před stranickým výborem a vysvětlovat, že to nebylo pohrdání stranou, ale že ho třeba přepadla nevolnost.
Jako pionýři jsme chodívali v kroji do prvomájových průvodů, v rukách střapatá mávátka, s nimiž jsme zdravili přítomné na tribuně. Nosily se tehdy rudé vlajky, balonky, obrázky mírových holubic a transparenty s nejrůznějšími hesly. V průvodu jely také alegorické vozy, na jejichž korbách se pyšnily nejrůznější artefakty socialistických úspěchů.
Prvomájové průvody probíhaly v každém městě. Kdo se nezúčastnil toho pražského, povinně a s napětím jej sledoval v televizi. Na tribuně seděl prezident Gustáv Husák a pronášel proslovy, v městech a obcích pak místní stranické i jiné špičky Pranic nás to nebavilo, ale koukat jsme se museli.
Budovatelská hudba, holubice a vlaječky
Vše doprovázela radostná budovatelská hudba z místních tlampačů. Na všech budovách byly vyvěšeny československé a sovětské vlajky. Do oken jsme vylepovali plakátky s prvomájovými motivy, holubice a papírové vlaječky. Výzdoba se nesla v duchu blížících se oslav výročí zahájení Pražského povstání a osvobození Československa Rudou armádou.
Pak jsme se dali v pochod a radostně mávali mávátky směrem k tribuně i davům na chodnících. Na ty jsme volali: Nestůjte teď na chodníku, pojďte s námi v jednom šiku! Trochu nám bylo divné, že třeba slavné „žižkovské ženy“ v průvodu reprezentují studentky Vysoké školy ekonomické a pracovnice podniku zahraničního obchodu Cebtrotex, zatímco skutečně dělnice si mohly dovolit do průvodu nejít. Nakonec jely alegorické vozy, ty jsem měla nejradši.
U příležitosti Svátku práce také prezident uděloval státní vyznamenání a čestné tituly pracujícím, vědcům, odborníkům, umělcům, kteří se významným způsobem podíleli na rozvoji socialistické společnosti. Byl to slavnostní den i pro jiskry, které se po slavnostním složení slibu staly pionýry.
Na 1. máje bývaly lépe zásobeny prodejny zbožím, které nebylo běžně k mání, takzvaným nedostatkovým zbožím. V mnohých městech byly v tento den k dostání například banány či pomeranče. Prostě nezapomenutelné zážitky, kterým generace narozené po sametové revoluci mají problém uvěřit.
Autorka: Renáta Šťastná
