Neptám se vás po hvězdnaté obloze. V Evropě ji spatříme jen zřídka, a ve velkých městech už vůbec ne. Musí nám stačit Měsíc a snad Venuše, ale o tom by se už dalo pochybovat. Ti šťastnější můžou navštívit planetárium, ti ostatní musí daleko od civilizace.
Na obloze je ticho a klid, efekty, které nám připravily dokonalé počítače, se na nebi nekonají. Zatím. Realita katastrofy se zdá být nereálná. Až dosud každý vetřelec dopadl buď v dávné minulosti, kdy člověk ještě běhal po afrických savanách, anebo úhledně do divočiny. Třeba do sibiřské tajgy, v létě roku 1908. Vetřelec se skrývá. Pro naše oči je příliš malý.
Astronomie a kosmická technika je stále dokonalejší. To, co bylo před dvaceti lety snem, je dnes skutečností. Sondy ohmatávají naše nejbližší okolí, a některé z nich se vypravily na cestu do nekonečna. V hledáčku se začaly ocitat objekty stále menší a menší. Kosmické smetí, nespotřebovaný materiál, ze stavby sluneční soustavy.
Katalog planetek začal tloustnout, pořadová čísla jsou již šestimístná, i díky světoznámé observatoři na Kleti. Asi vás potěší informace, že 14. 1. 2000 zde byla objevena planetka, která dostala název Vepřoknedlozelo, s pořadovým číslem 350 509. Není duben a není apríl, takže to berte jako fakt.
Na začátku léta 2004 byla objevena hvězdárnou na Kitt Peak planetka, která dostala jméno Apophis. Egyptský bůh, ničitel. Výpočty prvků její dráhy ukázaly, že její název je až děsivě pravdivý. V kosmických měřítcích je to skutečně smítko, 450 x 170 metrů. Větší balvan, o hmotnosti asi čtyřicet milionů tun.
V pátek, třináctého dubna 2029, proletí okolo Země v děsivě malé vzdálenosti, asi třicet tisíc kilometrů. Naše stacionární družice obíhají ve vzdálenosti třicet šest tisíc kilometrů. Tento průlet bude rozhodující. Pokud jej Země ovlivní vlastní gravitací v nežádoucím směru, tak se při dalším průletu, v roce 2036, srazí se Zemí.
Při rychlosti dopadu třicet kilometrů za sekundu, vytvoří na pevnině kráter o průměru osm kilometrů, anebo v oceánu tsunami, vysokou sedm metrů, která smete vše do okruhu tisíc kilometrů. Matematika umí být děsivě lhostejná k následkům toho, co dokáže vypočítat. Možnost dopadu začíná ve střední Asii, projde jižní Sibiří a Tichým oceánem, protne latinskou Ameriku s Kolumbií a Venezuelou a skončí v Atlantiku. Lidstvo má šestnáct let na přípravu evakuace z míst dopadu, nebo na zničení asteroidu vlastními silami. Záleží jenom na nás, jestli se katastrofické filmové scény změní v realitu.
