Bible je velmi zajímavý zdroj informací, pokud je tam hledáme. Sčítání lidu v ní nalezeme minimálně třikrát. První sčítání provedl Mojžíš, na příkaz Hospodina, a vše proběhlo naprosto bez problémů. Druhé sčítání nařídil král David, a byl Hospodinem potrestán pro nedostatek víry. Chtěl vědět, kolik má vojáků, což bylo shledáno jako zločin. To třetí sčítání nařídil božský Augustus, celým jménem Gaius Iulius Octavianus. Impérium se na hněv Hospodinův ohlížet nemuselo. O příkazech božského Augusta se nediskutovalo, ty se plnily. Bohem byl on. Ve všech provinciích, kde rozhodoval orel s nápisem SPQR.
Dnes můžeme sedět doma. Vyplnit příslušný dotazník a na všechno zapomenut. Pohodlí moderní doby. Pohodlí? Máte ledničku, televizi, počítač? A co ještě? Jaký máte byt, vzdělání, čemu věříte? Stát vás rozkládá na atomy. Chce o vás vědět všechno.
Tehdy, na počátku letopočtu, který bude později znám, jako křesťanský, to v provincii Judea bylo přeci jenom jiné. Římská správa si ulehčovala práci. To by tak hrálo, aby se každý nahlásil tam, kde zrovna je. Koukejte mazat do svého rodiště, tam si vás spočítáme. Toto nařízení se týkalo i jednoho tesaře z Nazaretu a jeho těhotné manželky.
Nebylo to vůbec příjemné nařízení. Přes sto třicet kilometrů na jih. Tehdy, stejně jako dnes. Vzít osla, zásobu jídla a pití. Možná pořádný nůž, nebo sekyra za pasem, o tyhle nástroje není v tesařské dílně nouze. Peníze na ubytování během cesty. S těhotnou ženou muselo tohle trmácení trvat minimálně týden. Aspoň nebude nějaký čas poslouchat uštěpačné řeči sousedů, že to dítě není jeho. A i kdyby, přeci nenechá Marii ukamenovat. Aspoň se znovu po letech podívá do Betléma. Třeba ten dům a ulička, kde kdysi žil, ještě stojí.
Na Římany je aspoň v něčem spolehnutí. Pokud něco nařídí, pak také dohlédnou, aby to lidé mohli splnit. Během cesty nikomu nespadl vlásek z hlavy. Malé a ospalé provinční hnízdo se změnilo v hlučné tržiště. Tolik lidí. Nikdy by ho nenapadlo, že může mít tolik rodáků. Krčmy jsou přeplněné a ceny letí vzhůru. I nevěstky mají bohaté žně. Ohlédnout se snad není hřích. Přeci není z kamene. Možná večer, až sežene ubytování…. Nikde nebylo místo a utratit všechny peníze kvůli přespání, v hlučné krčmě, plné opilců? Všude cinkají mince, všude krčení ramen, s významnými úsměvy. Zaplať a budeš v teple. Nakonec se místo přeci jenom našlo. Díky Marii a soucitu těch nejchudších. Čerstvá sláma a teplo chléva, kousek za městem. Pastýři jsou se svým stádem venku a tady je klid. Přinesu trochu mléka, rozhodne se Josef. Když se po chvíli vrátí, nádoba mu překvapením vypadne z rukou. Jak to tak vypadá, zítra bude muset opravit nahlášený údaj. V Betlémě je od této noci o jedno člověka víc.
