Patnáctiletý absolvent zvláštní školy a učeň s IQ 86 Čihák byl divný už odmalička. Topíval holky v rybníce, shazoval děti z rozjetého bicyklu a kvůli hře Člověče, nezlob se, ve které prohrál, mrštil po svém bratrovi skleněnou lahev limonády. V pubertě začalo ještě přituhovat. Představoval si, jak to bude dělat s děvčaty. Jenže místo pus a pohlazení v jeho sexuálních fantaziích křičely bolestí a plakaly. A jednoho dne, když už mu představy nestačily, že odhodlal k činu.
První oběť
V Praze se moc nevyznal, jezdil tam pouze do učení na Zelený pruh, a také trefil ke Kotvě, kam se byl párkrát podívat s rodiči. Kousek odtud se 11. září 1986 kolem deváté večer vydal za Šárkou Zástěrovou, které právě skončila praxe v kuchyni hotelu Paříž. Když z Celetné ulice zabočila kolem domu U Černé matky Boží na Ovocný trh, nebyl kromě nich dvou kolem nikdo. Čihák ji předběhl a bodl ji ze všech sil do břicha. Šárka hlasitě vykřikla a najednou se tu začali rojit lidé. Čihák se rozběhl ke stanici metra a dojel na Hradčanskou, kde nastoupil do autobusu domů do Holubic, malé obce nedaleko Roztok u Prahy. Tím se vyhnul obrovskému zátahu po pražských klubech a restauracích, který ten večer rozjela Veřejná bezpečnost.
Zraněná Šárka ještě žila, a dokonce předala vyšetřovatelům popis pachatele, nicméně o dva dny později svému zranění podlehla. Patnáct centimetrů hluboká rána přerušila břišní tepnu a smrt nastala vlivem dlouhotrvajícího šoku způsobeného značnou ztrátou krve. Vyšetřovatelé pátrali mezi Šárčinými spolužáky a kamarády, dotazovali se jejího partnera, ale bezvýsledně. Po výzvě ve Večerní Praze se jim ohlásil iniciativní mladík, který je navedl na stopu jednoho Jugoslávce. Nakonec se ale ukázalo, že aktivní svědek si všechno vymyslel. Zajímala ho totiž práce kriminalistů.
Rána ve výtahu
Koncem listopadu už Čihákovi otrnulo a chtěl si vražedný zážitek zopakovat. Vystoupil na dnešní stanici metra Pankrác a hledal příležitost. Jenže tam bylo moc rušno, tak se vydal na nedaleké sídliště. Sledoval procházející ženy a napadlo ho, že je napadne ve výtahu. První i druhou spolucestující v kabince zdviže nechal být. Přestože si je upřeně prohlížel, jak později vypověděly, nenašel odvahu. Až na třetí pokus s opět sedmnáctiletou Evou H. Neuvěřitelnou shodou náhod se rovněž učila v hotelu Paříž a první Čihákovu oběť Šárku znala. Při pozdějším pátrání se kriminalisté snažili najít nějakého jejich společného známého, nicméně tato stopu byla falešná.
Čihák znovu bez váhání bodl dívku do břicha. Jenže tentokrát ne s takovou silou jako poprvé. Navíc se poměrně hluboce řízl do levé ruky. Spustila se mu krev a jeho nabuzení ochablo. Eva rychle s výkřikem vyběhla z výtahu pryč a Čihák se rozběhl po schodech dolů. Ve vedlejším vchodu si nechal ošetřit ránu u lidí, kterým namluvil, že ho přepadli nějací kluci. Brečel a bál se, že umře. Popsali ho jako asi patnáctiletého hocha s hezkým obličejem a tmavými kudrnatými vlasy. Připomínal jim čertíka Bertíka z večerníčku.
Za čtrnáct dnů vysílala televize pátrací pořad, kde se objevil tento popis i se zraněnou rukou. Jeho rodiče ho poznali a odvezli na Veřejnou bezpečnost. Kromě útoku ve výtahu přiznal i vraždu Šárky. Dostal čtyři roky vězení a následnou ústavní léčbu. Co je s ním teď, se zjistit nepodařilo.
