Ředitel Národního divadla Šubert ji řekl, že nemá hlas a měla by brát sprchy
Byla umělecky velmi nadaná: malovala, psala, učila se hře na housle a v osmi letech měla svůj první koncert. Ve 13 letech v Praze začala navštěvovat hodiny zpěvu u profesorky Marie von Dreger Löwelové – Destinnové, podle které si zvolila pseudonym. Také studovala herectví v dramatické škole při Národním divadle.
A právě to ji tak zklamalo! Ve svých 20 letech byla v Národním divadle odmítnuta, kariéru však úspěšně zahájila v témže roce v Berlíně. Po 10 letech získala angažmá v Metropolitní opeře v New Yorku, kde zpívala například po boku Enrica Carusa. V roce 1909 tam ztvárnila Mařenku ve Smetanově Prodané nevěstě, o jejíž uvedení se sama zasloužila a kterou dirigoval sám Gustav Mahler.
Svět jí ležel u nohou. A co Pražané?
Jenom v Národním divadle v Praze, když v něm roku 1900 odzpívala tři vystoupení, se jí nedostalo žádného ohlasu ani uznání. Jedno z jejích angažmá v Praze bylo z politických důvodů přerušeno. Stále častěji vystupovala také v jiných divadlech v Praze, hostovala tam celkem 86krát. Až v roce 1908 ji konečně Praha provolávala slávu a byla prohlášena čestnou členkou.
Pod dozorem císařské policie
V roce 1915 odjela koncertovat do Ameriky. Její cesta skýtala odboji skvělou možnost, jak dopravit za hranice důležité informace. Když se po roce z Ameriky vrátila, čekala ji na hranicích c. k. rakouská policie. Emě se jí ale podařilo proklouznout. Od té doby ale byla pod soustavným dohledem a měla přísný zákaz vycestovat za hranice Rakouska. Uchýlila se na svůj zámek ve Stráži nad Nežárkou, který před válkou koupil za její peníze její přítel Dinh Gilly.
Ema Destinnová se objevuje na webech o tetování jakožto symbol. Byla první Češkou, která se nechala tetovat. Hada měla vytetovaného na noze a mířil k intimním partiím. Na svou dobu to bylo velmi odvážné.
Říkala: „Není ničeho horšího, než když se musíte dívat na starou ženu na jevišti“
Po světové válce na světových operních scénách nastoupila mladá generace a pro Destinnovou zůstala jen pohostinská vystoupení. Těžce onemocněla. Roku 1926 se začala loučit s operní i koncertní kariérou – poslední pražský koncert v Lucerně a turné po 20 městech Československa. V roce 1928, u příležitostí 10. výročí vzniku Československé republiky, zpívala svůj poslední koncert v Londýně. Pro značnou obezitu a nepohyblivost se stáhla do ústraní na svůj zámek ve Stráži nad Nežárkou a jen příležitostně zpívala na koncertech. Vinou špatného hospodaření svého i svého manžela se zadlužila. Zemřela na mrtvici během operace očí 28. ledna 1930 v Českých Budějovicích.
Pochována je na Slavíně na Vyšehradě. Její život a osud je zachycen ve filmu Božská Ema (1979, režie Jiří Krejčík), kde ji ztvárnila slovenská herečka Božidara Turzonovová. V televizním seriálu Zlá krev podle pentalogie Vladimíra Neffa ji hrála Libuše Šafránková.
