První úspěchy sklízel ještě na gymnáziu
Jiří Trnka se s profesorem Josefem Skupou seznámil ještě během studia na reálném gymnáziu v Plzni. Byl to jeho profesor kreslení, který Trnku přizval ke spolupráci s plzeňským loutkovým divadlem Feriálních osad. Jiří Trnka již jako sedmnáctiletý hoch získal uznání na mezinárodních loutkových výstavách v Praze nebo v Paříži.
Jiří Trnka absolvoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, kam nastoupil z podnětu svého profesora Josefa Skupy. Živil se jako ilustrátor, spisovatel, sochař, scenárista a režisér animovaných filmů, loutkář i jako kostýmní výtvarník.
Tvořil kostýmy pro divadlo i film a ilustroval knížky
Jako výtvarník scén a kostýmů spolupracoval s Národním divadlem už od roku 1936. Naposledy to bylo v roce 1960, kdy navrhl kostýmy pro představení „Drahomíra a její synové“ od J. K. Tyla.
Ačkoliv za život ilustroval kolem šedesáti knížek, mezi které patří Broučci, Míša Kulička, Pohádky Hanse Christiana Andersena, Fimfárum Jana Wericha, od konce války se věnoval zejména animovanému a loutkovému filmu. Během 20 let (1945–1965) zrežíroval přes 30 snímků. Zfilmování se dočkala také Trnkova knížka Zahrada, kterou sám napsal a ilustroval.
V roce 1942 se dostal jako kostýmní výtvarník k celovečernímu filmu. Navrhoval kostýmy pro filmy Císařův pekař a Pekařův císař, Jan Hus, Jan Žižka a Proti všem. V roce 1964 vytvořil animovanou vložku pro film Limonádový Joe aneb Koňská opera, což byla jeho poslední spolupráce s celovečerním filmem.
Spolupracoval s Karlem Zemanem a Hermínou Týrlovou, se kterými založil roku 1945 studio Bratři v triku. Vytvořil tu protiválečný film Pérák a SS nebo pohádku Zasadil dědek řepu.
Vytvořil přes tři desítky loutkových filmů
V roce 1947 založil studio loutkového filmu. Slavil úspěchy například s loutkovým filmem Císařův slavík, s pohádkou O zlaté rybce, kterou vyprávěl Jan Werich. V roce 1952 stvořil Staré pověsti české a o dva roky později znovu spolupracoval s Janem Werichem. Ten svým hlasem doprovázel loutkovou verzi Osudů dobrého vojáka Švejka.
Spolu s blízkým spolupracovníkem Břetislavem Pojarem vytvořil film Sen noci svatojánské od W. Shakespeara, který byl uveden do kin v roce 1959 po náročné přípravě, která trvala dva roky.
Vrcholem jeho tvorby se stal snímek Ruka z roku 1965. „Trnka se nadechl a plivl mocným tohoto světa do ksichtu,“ řekl Jan Werich poté, co tento film zhlédl.
Osmnáctiminutový loutkový film Ruka získal ocenění ve Francii, v Itálii a ve Španělsku. Na Západě snímek Ruka chápali jako kritiku komunismu, na východní straně železné opony naopak slavný snímek považovali za útok na kapitalismus.
Získal kolem padesáti ocenění
Kritika ho přezdívala „Waltem Disneyem Východu“. Přestože se Jiří Trnka nedožil ani 60 let, získal za svou tvorbu velké množství ocenění. Za svůj život nasbíral na 50 cen v Československu i ve světě. V roce 1946 získal Jiří Trnka ocenění v Cannes za film Zvířátka a Petrovští. Za snímky Bajaja a Císařův slavík získal Národní cenu v letech 1949 a 1950. V roce 1954 byl vyznamenán Státní cenou, o rok později získal titul Zasloužilý umělec. Poté získal Československou cenu míru (1958), Řád práce (1962) a titul Národní umělec (1963).
Nedožil se ani šedesátky
V roce 1967 byl jmenován profesorem na UMPRUM, nicméně jeho práci znesnadňovala těžká nemoc. Výtvarník Jiří Trnka ignoroval zdravou životosprávu a po padesátce se u něj začaly projevovat zdravotní neduhy. Trpěl cukrovkou a k ní se přidala i rozedma plic. Zemřel v nedožitých 58 letech v úterý 30. prosince 1969 a je pohřben v Plzni, odkud pochází.
