Na úvod je potřeba říci, že není losos jako losos. Na některých baleních je napsáno losos, tváří se to jako losos, má to barvu jako losos a… není to losos. Pod označením losos se totiž v češtině mohou skrývat různé druhy ryb. Kromě pstruha lososovitého jsou to tyto dvě hlavní.
Losos obecný neboli atlantský je – v uvozovkách – ten pravý losos. Většinu života tráví v moři. V Atlantském oceánu nebo například v Severním či Baltském moři. Jeho tučné maso je pro naše zdraví velmi prospěšné díky vysokému obsahu omega tři mastných kyselin. Většina u nás prodávaných lososů pochází z rybích farem. Těch jsme nakoupili pět druhů. Čtyři chlazené z Norska, jednoho mraženého z Chile. Do testů jsme zařadili i lososa z volného odchytu ze Skotska. Ti se u nás většinou prodávají jen ve specializovaných rybích prodejnách a jsou zásadně dražší. Pravého lososa při nákupu poznáme podle latinského názvu Selmo salár.
Druhá ryba prodávaná u nás pod názvem losos se ve skutečnosti jmenuje gorbuša. Není to losos, ale lososovitá ryba. Té jsme nakoupili tři druhy. Všechny zmrazené. Gorbuša žije v Tichém a Severním ledovém oceánu. K nám se dováží většinou z Číny. Maso má takřka stejnou barvu jako maso lososa obecného a nemáme šanci to na první pohled poznat. Má ale úplně jiné složení. Je zásadně méně tučné. Obsahuje také nesrovnatelně méně omega tři mastných kyselin. To, že jde o jinou rybu, si v obchodě spousta lidí vůbec nevšimne, pokud čte jen český název na přední straně obalu, kde je někdy napsáno pouze „losos“. Nic víc. Důležité je se podívat na latinské jméno Oncorhynchus gorbuscha. Pokud nám ale takovou rybu přinesou v restauraci na talíři, nezjistíme to (porušení zákona to ale není).
Vědět, co si doopravdy kupujeme, je důležité kvůli obsahu omega tři mastných kyselin. Ty jsou velmi důležité pro naše srdce, cévy, mozek a zrak a mnozí z nás jich mají nedostatek. SVÚ pro A DOST! na TelevizeSeznam.cz/porad/adost měřil v rybím mase jak jejich množství, tak obsah tuku, protože čím je ho v rybách více, tím více v nich je i mastných kyselin. Maso testovaných lososů obsahovalo od devíti do 21 procent tuku. Gorbuši pak ani ne dvě procenta. Nejvíce prospěšných omega tří mastných kyselin měl samozřejmě skotský losos z volného odchytu. V těsném závěsu pak byli norští lososi z farem. Za nimi mražený losos z Chile. Gorbuši měly mastných kyselin přibližně desetkrát méně než maso z lososa obecného.
Pokud si upečeme dvě stě gramů skotského lososa, získáme šest gramů omega tři mastných kyselin. Z dvou set gramů testovaných norských přibližně pět gramů. A z gorbuš ani ne gram. Průměrně 0,6 gramu.
Losos je často označován pomalu za toxickou bombu, která nás dříve či později zabije. Proto jsme v SVÚ zadali celý komplex analýz na chemické látky, které by se v nich mohly vyskytovat. Výsledky jednoznačně prokázaly, že u nás prodávaných lososů se bát nemusíme. Žádné vysoké koncentrace škodlivin, například těžkých kovů, dioxinů, polychlorovaných bifenylů a pesticidů neobsahoval ani jeden z testovaných.
Samozřejmě o něco málo více zmiňovaných látek obsahovali praví lososi, a to kvůli tomu, že mají tučné maso. A tyto škodliviny se váží právě na tuk. I tak to ale byly velmi nízké koncentrace. A testy přinesly ještě další tři skvělé zprávy. Výrobci a prodejci nešidí hmotnost. Ta odpovídala přesně tomu, kolik bylo uvedeno na etiketě. Do ryb nebyla uměle přidaná voda, jak se dříve někdy dělo, abychom si za cenu masa kupovali právě i vodu. U všech testovaných lososů šlo o stoprocentní maso. Pouze mražené gorbuši a losos byli potaženi glazurou, tenkou vrstvou vody, aby mráz maso nepoškodil. Nejednalo se ale o velké množství. Zatímco před pár lety byla třeba z mražených filet pangase či tresky až čtyřicet procent glazura, tedy voda, dnešní testy ukázaly, že situace je teď u mražených lososů i gorbuš pro zákazníky zásadně lepší. Glazura zmrazeného lososa z Chile činila pouhé procento výrobku. U gorbuš pak tři, deset a patnáct procent, což bylo nejvíce. Šlo o mraženou gorbušu od Nowaca.
Dle očekávání se absolutním vítězem stal skotský losos od firmy Food Delivery International z prodejny Seafood. Obsahuje nejvíce omega tří mastných kyselin a vyhrál i senzorické hodnocení. Je ale pochopitelně nejdražší. Kilogram vyjde takřka na tisíc korun. Za ním pak následovaly tři druhy norských lososů z rybích farem: filety od firmy Marine Harvest zakoupené v Globusu. Kilogram za 470 korun. Norský losos s kůží od polské firmy Morpol, prodávaný v Lidlu, kilogram za 480 korun. A pultově prodávaný norský losos z Makra, kilogram za necelých 290 korun. Tedy třikrát méně, než na kolik vyjde vítěz ze Skotska.
Jsem moc rád, že mezi testovanými lososy a gorbušami nebyl ani jeden propadák. Žádná z ryb neměla žádný zásadní problém. A tak nám všem konzumaci masa lososů mohu doporučit. Maso tučných ryb je pro naše zdraví velmi důležité. Nejen kvůli zmíněným mastným kyselinám, ale i kvůli velmi vitaminu D. Ten našemu tělu pomáhá v boji s viry a u nás ho v zimě máme nedostatek.
Tak buďte zdrávi, mějte se dobře a za týden se těším na počtenou ☺ Váš Honza Tuna
