Například němečtí vědci, zabývající se rostlinnou neurobiologií, se rozhodli k experimentům s mimosmyslovým vnímáním rostlin, tedy s tzv. biokomunikací. Je potřeba podotknout, že velká část vědců považuje tento výzkum za paranormální teorii neboli pseudovědu, neboť rostliny nemají nervový systém.
Známé jsou kupříkladu výsledky pokusů doktora Tetmajera s květinou, která dostala pojmenování Elza. Experiment probíhal v tom smyslu, že badatelova asistentka měla za úkol každý den rostlince ubližovat. Doktor Tetmajer následně zjistil, že květinka reagovala vyděšeně, kdykoliv se k ní pak tato žena pouze jen přiblížila, a to tím způsobem, že aura rostlinky se vychylovala ve směru útočnice, jako kdyby rostlině vytvářela jakýsi ochranný štít proti útokům.
Víte, jaké fígle používají rostliny ke svému rozmnožování? Intimní život rostlin v trojské botanické
Tuto formu „podmíněného reflexu“ si ke svým pokusům zvolili rovněž i biologové z Almatské univerzity. Kdykoliv předtím, než se v rámci výzkumu chystali do rostlinky vyslat slabý elektrický impulz, položili vedle ní kámen, pokaždé ten samý. Časem si rostlina vybudovala naprosto plnohodnotný podmíněný reflex „kámen – elektrický šok“, neboť vždy začala negativně reagovat již v okamžiku, kdy k ní byl položen právě tento kámen.
Jakým způsobem podobné „chytré“ procesy v rostlinách probíhají, to doposud zůstává předmětem vědeckého zkoumání, neboť již ruský fyziolog, psycholog a lékař Ivan Petrovič Pavlov (1849-1936) během svých výzkumů podmíněných reflexů tvrdil, že podmíněné chování může být výsledkem pouze jen vyšší nervové soustavy, kterou však rostliny zcela postrádají…
