Pravda, považuji se spíše za „prašivého intelektuála“, ale má tělesná schránka podléhá stejným přírodním zákonům, takže i já se musím hýbat, abych byla zdráva.
Co nás baví
Stále opakuji, že bychom měli provozovat takový pohyb, který nás baví – jinak ho s největší pravděpodobností brzy necháme. Já mám jednu pohybovou lásku, kterou jsem ale leta letoucí neprovozovala – florbal! Během středoškolských studií jsem se radostně proháněla za florbalovým míčkem. Leč život běžel, studium medicíny mě pohltilo, já začala jógovat a florbal se vytratil. Častokrát se mi zastesklo a o hraní se mi i zdálo, ale žádné epické kroky jsem nepodnikala.
Dorost!
Když tu najednou, po dvaceti letech, se na Facebooku místního Sokola objeví letáček: Hledáme posily do florbalového týmu…dorostenců! Chvíli jsem zaváhala – přeci jen už mi není 12 až 17let. Dokázala jsem ale porazit své racionální a ješitné dospělácké ego a napsala jsem, že bych ráda hrála, i když věkově jsem už jinde. A mé nadšení neslo své ovoce – „tak přijďte na trénink!“ Při prvním tréninku jsem zjistila, že sem zapadnu – jsem tady asi nejmenší. O hlavu větší puberťáci mi dodali klidu.
Ovšem tyto dorostenecké tréninky jsou vlastně jen hodinový zápas – takže se prostě hodinu běhá, občas je možné vystřídat, když nás přijde trochu víc. A tu jsem poznala na vlastní kůži, že kondička je svině – hlavně, když ji nemáte. Při prvním zápase jsem skoro vypustila duši – před očima se mi zatemňovalo, ale držela jsem se statečně. Šla jsem do toho naplno, první trénink jsem přežila, ale tep jsem měla 120 za minutu ještě dvě hodiny poté, kdy jsem se pokoušela usnout.
Unstoppable!
O své nezastavitelnosti jsem se přesvědčila další týden, hned v úvodu zápasu, kdy se nějak stalo, že při běžeckém souboji o míč jsem najednou já letěla střemhlav dolů a soupeř letěl nějak přese mě. Pád letmo a následný dopad vypadal dost strašidelně, spoluhráči už se asi chystali volat pro tu stařenku na hřišti záchranku, ale já se vesele zvedla a dohrála až do konce. Když sport, tak se vším všudy!
Poselství
Klepu na dřevo – je to dobrý, hraju vesele dál a zatím jsem si nic neutrhla – ani meniskus, ani ostudu.
Co si z tohoho velmi osobního článku můžete odnést?
1. Najděte si takový sport, který vás baví – jen tak u něho opravdu vydržíte.
2. Nenechte se zkostnatělými představami přesvědčit o tom, že něco nejde, není to vhodné nebo je to trapné!
Sportu zdar!