V Čechách máme dvě historické pomluvy, které se předávají z generace na generaci. Svatý Jan Nepomucký, takto vikář Johánek z Pomuku, byl utopen na rozkaz krále Václava IV. Protože prý odmítl prozradit zpovědní tajemství královny Žofie. Byly to pochopitelně jen mocenské a majetkové spory mezi církví a králem. Na alkoholika a nepřítele arcibiskupa se taková pomluva docela dobře hodila, a církev ji s radostí přiživovala.
Druhá pomluva, která již překročila hranice Čech, byla záhadná smrt českého krále, sedmnáctiletého Ladislava Pohrobka. Z plného zdraví náhle onemocněl a do tří dnů zemřel. Stalo se to v listopadu 1457, a protože v té době bylo již na cestě poselstvo, které mělo mladému králi přivézt z Francie manželku, rozšířila se fáma, že mladého krále otrávil Jiří z Poděbrad. Tuto pomluvu se podařilo vědecky vyvrátit až v roce 1985, nebyl to jed, ale vzácná forma leukémie.
Existuje ještě jedna tvrdošíjná konspirační teorie a to, že geniálního hudebního skladatele Mozarta, otrávil Antonio Salieri, který žárlil na jeho úspěchy a psychicky neunesl tíhu faktu, že bude hrát v Mozartově přítomnosti vždy jen druhé housle. O Mozartovi (27. 1. 1756 – 5. 12. 1791) bylo napsáno hodně, takže nyní pár vět o Salierim.
Byl jen o pět let starší než Mozart, takže nehledejme v Salierim ani nenávist starce k mladíkovi. I Salierimu se dostalo hlubokého hudebního vzdělání. Se svojí operou La fiera di Venezia, oslovil v roce 1772 nejen vídeňské publikum, ale i operní scény celé Evropy. Císař Josef II. který se na svoje hlavní reformy teprve chystal, začal z gruntu. Jeho snaha povýšit německý jazyk nejen na jazyk úřední, zasáhla i operu, a v roce 1776 byla italská opera ve Vídni uzavřena.
Pak ale zasáhla náhoda. V roce 1782 navštívil Vídeň papež Pius VI. který se marně snažil odvrátit císaře od rozhodnutí rušit kláštery. To se sice nepovedlo, ale díky jistému básníkovi a libretistovi v jeho doprovodu, jménem Lorenzo da Ponte, se stal Salieri císařovým, dvorním kapelníkem, a italská opera byla znovu obnovena. Díky Lorenzovi a Salierimu získal Mozart libreta ke svým nejznámějším operám, Figarova svatba, Don Giovanni a Cosi fan tutte. Takže na žádnou nenávist mezi Mozartem a Salierim to rozhodně nevypadá.
Neúspěchy a propad v Salieriho kariéře se dostavily až za dlouho po Mozartově smrti. Bulvární zprávy existují od chvíle, kdy vznikly noviny. První zpráva o tom, že Mozart byl otráven, se objevila v Praze. Jistý pražský dopisovatel berlínského listu Musikalisches Wochenblatt, usuzoval na otravu z toho důvodu, že Mozartovo tělo prý po smrti oteklo.
Pomluvy se nechytila jen spodina, ale i tehdejší umělci. Například známý ruský básník, Alexandr Sergejevič Puškin, napsal hru Mozart a Salieri, ve které nepokrytě označil Salieriho za vraha, a poprvé zde použil výraz, génius průměrnosti. Podle této hry napsal Nikolaj Rimskij – Korsakov stejnojmennou operu. Nevykořenitelná pomluva, kterou neodstranila ani hra anglického dramatika Shaffera s názvem Amadeus, z roku 1979, ani Formanův film se stejným názvem, o pět let později. Je to zbytečné. Tato konspirační pomluva je nesmrtelná.
