zavřít mapu
Pražská Apolinářská ulice nese jméno Apolináře z Ravenny – světce, biskupa a učedníka, kterému byly přisuzovány léčitelské schopnosti. Stojí zde i kostel u sv. Apolináře. Roku 1875 byla Apolinářské postavena porodnice, která patří mezi nejdéle bez přestávky fungující porodnice na světě.
Porodnice stála v Apolinářské už sto let předtím. Byla určena osamělým a chudým ženám, které mohly své narozené dítě odložit v sousedním nalezinci. Až roku 1862 rozhodl hrabě František Thun-Hohenstein o vybudování Královské české zemské porodnice.
Vypracováním projektu byl pověřen český architekt a mecenáš Josef Hlávka (1831-1908). Ten, věren svému svědomitému způsobu práce, nejdříve prostudoval dostupnou lékařskou literaturu o porodnictví. Poté se rozhodl pro čtvercový půdorys objektu se čtyřkřídlým jádrem a s obdélným vnitřním nádvořím. Stavbu z neomítnutých režných cihel ve stylu severoněmecké cihlové gotiky tvoří soustava šesti pavilonů s jedenácti trakty a vnitřním obdélníkovým nádvořím. Výsledným dojmem je dnes pocit, jakoby sem budova byla přenesena z jiného prostředí, nejspíše ze staré Anglie. Pavilonový systém umožňoval v případě potřeby uzavřít jednotlivé části budovy a zamezit tak šíření infekce.
V průběhu stavby nastaly nečekané komplikace. V roce 1870 architekt Hlávka pravděpodobně vlivem nadměrného pracovního nasazení částečně ochrnul a na deset let zůstal odkázán na pojízdné křeslo. Pomocnou ruku však nabídl jeho spolupracovník, architekt Čeněk Gregor (1848-1917). Ten pak zásluhou častých konzultací s Josefem Hlávkou na jeho zámku v Lužanech stavbu dovedl do zdárného konce.
Dítka, která se v Královské české zemské porodnici narodila, byla křtěna v arkýřové kapli, částečně umístěné ve středním rizalitu hlavního průčelí. Ta byla zasvěcena svatému Kříži a patřila do farní osady u kostela sv. Apolináře. Na zdejší faře také byla vedena matrika narozených.
Národní listy přinesly 28. dubna 1875 stručnou zprávu o prvním zde narozeném děťátku: „Nová porodnice již odevzdána jest svému účelu. Předevčírem večer přijala prvého novorozence, holčičku. Matka její jest Barbora Koutná z Rožmitálu.“
Zemská porodnice měla též zvláštní vchod, který vedl na tajné oddělení. U toho čas od času zastavil kočár a bohatá dáma z lepší společnosti s obličejem zahaleným do hustého závoje se rychle spěchala zbavit plodu své mnohdy hříšné lásky. Byl zde také nalezinec, jakýsi předchůdce dnešních babyboxů, kde mohly rodičky své nechtěné potomky bez dalších potíží zanechat.
Cihlová budova bývalé Královské české zemské porodnice, dnes začleněná do celkového systému pražského zdravotnictví, stále slouží svému původnímu účelu. „Ročně se na naší klinice narodí přes pět tisíc dětí, v průměru třináct miminek denně. Zájemkyň o porod u nás je více než můžeme z kapacitních důvodů zvládnout, a proto jsme byli nuceni zavést systém registrace,“ vysvětluje porodník Antonín Pařízek. „Těhotné se u nás musí zaregistrovat do konce 14. týdne těhotenství elektronicky nebo osobně. Jakmile se naplní kapacita, přijímáme už jen rizikové případy.“
Lze vůbec spočítat všechny děti, které za téměř sto padesát let existence porodnice tu poprvé spatřily světlo světa?
