V lese pod vrstvou hrabanky je uložena historická dlážděná cesta v zachovalém stavu. Tato cesta vede od stržené barokní brány až k usedlosti.
„Usedlosti jsou původním klenotem našeho území. Je důležité o ně pečovat a zachovávat je. Tímto směrem chceme jít i u jiných objektů, jako jsou například usedlost Turbová, usedlost Na Skalce a Šmukýřka,“ sdělil zástupce starosty Martin Slabý.
Usedlost Bulovka se rozkládá v blízkosti rozhraní Jinonic, Košíř, Radlic a Smíchova nad areálem Waltrovky.
Svou současnou pozdně barokní podobu získala přestavbou na konci 18. století.
Jde o poměrně rozlehlý, původně zemědělský areál sestávající z několika stavení kolem obdélníkového, skoro čtvercového dvora, vystavěný na kopci s dominantní polohou, svou mohutností připomíná spíše tvrz než usedlost.
Obytná patrová budova stojí na severní straně dvora, má mansardovou střechou a stlačené valené klenby. Dnes je citlivě opravena a doplněna o sluneční hodiny. Z hospodářských budov jsou zachovány a slouží stodola, bývalé sýpky i chlévy. Za dvorem je rozsáhlá zahrada se zbytky původního sadu, ve kterém byly v 19. století skleníky. Opraven je i novogotický gloriet s lomenými okny sloužící v minulosti k odpočinku na malé vyvýšenině vzadu v zahradě. To nasvědčuje, že usedlost měla v už minulosti také charakter oddechového místa, neplnila jen ryze ekonomickou funkci. Podobně tomu bylo i u mnohých jiných usedlostí na Smíchově.
Odkud Bulovka jméno vzala
Obdobně jako stejnojmenná libeňská usedlost, po níž nese jméno nemocnice Na Bulovce, má i tato usedlost jméno odvozeno od rodiny Bullů z Bullenau, kteří ji od 18. století vlastnili a zásadně přestavěli.
Rodinu přivedl k bohatství Bernard Ignác Bulla, ekonom (tzv. merkantilista) a podnikatel.
Bulla se narodil v Itálii, kolem roku 1694 přišel do Prahy, v roce 1722 se stal měšťanem a dokonce radním Starého Města Pražského. Bulla byl také členem desetipanského úřadu (úřad desetipanský pro dluhy do 10 kop grošů míšeňských).
V této době se u nás rozmáhá popularita tabáku a Bulla se spolu s jiným staroměstským měšťanem a radním Václavem Beckem stal nájemcem tabákového státního monopolu.
Bulla byl autorem nebo přinejmenším iniciátorem tabákového řádu, který se týká jak pěstitelských technologií, tak ekonomického a fiskálního aspektu pěstování.
Bullovi v Čechách zdomácněli a stali se byrokratickou úřednickou šlechtou. O tom svědčí i fakt, že jeho syn Antonín Bulla, rytíř z Bullenau, se stal radou české komory.
Jestli měli Bullové z Bullenau vazby na rod italských zedníků stavitelů, kteří povětšinou pracovali v jižních Čechách, není zřejmé. (Nejznámějším z těchto byl Friedrich Bulla, který kolem roku 1660 spolu s Pietrem Spinetovu pracoval v Českém Krumlově.)
Další z rodiny, Ferdinand Bulla, na konci 18. století zakoupil košířskou usedlost.
Ve 14. století tu stávala vinice Pavlačka či Pavláčka. K vinnému lisu byly postupně přistavovány další hospodářské objekty. Svou barokní podobu získala pravděpodobně až na počátku 19. století. Rozsáhlé skleníky se bohužel nedochovaly, ale stále lze najít zbytky parku.
Na Bulovce našli i mamuta
V průběhu 19. století se usedlost začala nazývat Bulová, později Bulovka. Ke konci 19. století byla v majetku rodiny Procházkovy, bývala zde provaznická a soustružnická dílna, na počátku 20. století přibyla i cihelna. V místech zvaných V hliništi byly v odkrývkách cihlářské hlíny nalezeny vzácné fosilie savců, včetně mamuta, nosorožce, pravěkého obrovského jelena, tura a drobnějších druhů koní.
Usedlost ale sloužila hlavně zemědělské činnosti, je typickým příkladem starého hospodářského dvora, který svému účelu slouží již od středověku do současnosti. Tuto funkci dokonce plnila i v období po kolektivizaci zemědělství, kdy tu hospodařil Státní statek Praha a od roku 1977 jezdecký klub ČSTV; tehdy byl správcem jezdecký oddíl Českého filmu.
Současným majitelem obytné budovy a upravené části zahrady je rodina Procházkova a zanedbaná hospodářská část patří jezdeckému klubu. Od roku 1964 je košířská Bulovka památkově chráněná.
