Národní knihovna Praha
V anketě o nejkrásnější knihovnu serveru Bored Panda zvítězila právě Národní knihovna v Praze, přestože měla velkou konkurenci. Soupeřilo s ní dalších 154 budov. Budova Klementina, kde Národní knihovna sídlí, je spojena s mnoha architekty a staviteli, zejména italskými a českými. Klementinum je druhou nejrozsáhlejší stavební památkou našeho hlavního města – ve svém areálu má pět nádvoří a dva kostely (sv. Salvátora a sv. Klimenta).
Trocha historie
Jezuité v Klementinu od počátku svého působení provozovali školu, která byla v roce 1622 povýšena na univerzitu. Ta se po třech dekádách spojila s Karlovou univerzitou (dostala název Karlo-Ferdinandova univerzita). Sídlily tu dvě fakulty: filosofická a teologická.
V roce 1722 byla postavena astronomická věž, která je nejvyšší stavbou Klementina. Zprvu sloužila jako vyhlídková věž. Až po třiceti letech tu byla zřízena Astronomická observatoř a věži se začalo říkat „matematická věž“. Už v roce 1752 se tu začala provádět meteorologická měření. Astronom Antonín Strnad začal počasí zaznamenávat od roku 1775. Od 1. ledna 1784 se tu měří počasí třikrát denně, což odpovídá moderním kritériím. Jedná se o nejdelší souvislou řadu pozorování na území střední Evropy.
Jezuitský řád zanikl a papež Klement XIV. nařídil, aby jezuité v roce 1773 Klementinum opustili. V únoru 1777 vydala Marie Terezie dekret a nařídila jím, aby se několik knihoven spojilo dohromady. Ty vytvořily Veřejnou c. k. univerzitní knihovnou. Už v září roku 1777 navštívili tuto knihovnu první lidé. V roce 1781, kdy byla založena Karlem Rafaelem Ungarem, nesla název Národní knihovna – Biblioteca nationalis. Až do první poloviny 20. století v Klementinu sídlila také Karlova Univerzita.
Národní knihovna v minulém století vystřídala několik názvů. Od roku 1935 se jmenovala Národní a univerzitní knihovna, od roku 1939 nesla název Zemská a univerzitní knihovna. Od roku 1958 byla částí Státní knihovny ČSR.
Kdo se podílel na kráse interiéru Národní knihovny?
Sochař Jan Jiří Bendl je autorem mramorového lavaba v předsíni před refektářem. Jeho dílna stvořila 14 soch na atice kostela Nejsvětějšího Salvátora a také dřevořezby světců, které jsou na zpovědnicích. Sochařské práce jsou spojeny také s jménem Matyáše Bernarda Brauna, který vytesal pískovcovou sochu Atlanta na Astronomické věži a také sochy světců na oltářích v kostele sv. Klimenta.
Chodby Národní knihovny zdobí iluzivní stropní fresky od barokního malíře Jana Hiebla, které znázorňují alegorické motivy vzdělání a také postavy jezuitských světců, patronů univerzity i významných představitelů jezuitského řádu. Rozhodně není jediným malířem, který je s výzdobou Klementina spojen. Největším prostorem Klementina sloužící jako Všeobecná studovna NK je refektář (tj. společná jídelna), který vyzdobil řádový bratr Kryštof Tauch a řádový malíř Jan Kuben. Bratr Tauch namaloval obraz Svatba v Káni galilejské na čelní stěnu refektáře a Jan Kuben na protější straně namaloval Kristovu návštěvu v domě Lazarově.
Strahovská knihovna
Strahovská knihovna je obdivuhodná a najdeme ji ve Strahovském klášteře, který byl založen v roce 1143 a je jednou z nejvýznamnějších architektonických památek České republiky.
Knihovna patří mezi nejcennější a nejlépe zachované historické knihovny u nás. Je tu přes 200 tisíc knih a z toho přes 3 tisíce rukopisů a 1,5 tisíce prvotisků, které jsou uloženy ve zvláštních depozitářích. Strahovská knihovna je tvořena Teologickým a Filosofickým sálem, také spojovací chodbou a Kabinetem kuriozit.
Teologický sál je nejstarší částí knihovny a vznikal tři roky, v letech 1671 až 1674, podle návrhu a pod vedením G. D. Orsiho. Nástropní desky v něm vznikaly v letech 1721 až 1727 a jsou dílem Siarda Noseckého. Najdeme tu zejména teologickou literaturu, jen většinu severní stěny pokrývá Bible v různých vydáních.
Filosofický sál je hlavním sálem Strahovské knihovny. Sahá přes dvě patra budovy a má rozměry cca 10 x 32 metrů. V jeho místech byla původně sýpka a vznikl přestavbou, která se uskutečnila v letech 1783 až 1785. Nástropní desky, které znázorňují duchovní vývoj lidstva, vytvořil rakouský malíř a rytec Franz Anton Maulbertasch.
