mapa regionů
zavřít mapu

Cukrovarnický průmysl patřil k tradičnímu životu nejen v pražských Čakovicích. Kdo však byli ti, kteří toto odvětví v Čechách tolik ovlivnili? Do jejich správy patřil Mratín i Mnichovo Hradiště.
Rod Schoellerů pochází původem z Porýní. Císařská vláda podporovala, ve snaze odčinit rány způsobené napoleonskými válkami, snahy o zprůmyslnění říše. Císař František I. udělil proto koncesi bratrům Schoellerovým ke zřízení továrny na sukna v Brně. Vnuk Jana Arnolda (jednoho z bratří), Alexander Schoeller, nar. 12. 6. 1805 v Dürenu, zřídil velkoobchodnický dům pod firmou Alexander Schoeller, od roku 1869 Schoeller & Co. ve Vídni. Tento velkoobchodní dům byl ještě rozšířen o oddělení banky, ze kterého se nakonec vyvinula samostatná banka „Schoellerbank“. Zřídil také množství význačných podniků textilních, železářských, uhelných aj. S Filipem Vilémem Schoellerem roku 1850 zakládá cukrovar v Čakovicích a v roce 1857 cukrovar ve Vrdech.
V roce 1910 dochází k založení akciové společnosti Schoeller a spol. Ta převzala oba zmíněné cukrovary a převzala i nájem cukrovaru v Mratíně. Současně také velkostatky Čakovice, Miškovice a Ctěnice a thun-salmovský velkostatek Žehušice. Celková výměra pozemků byla přes 2 200 ha. Akciový kapitál společnosti činil 14 milionů korun, rozdělených na 35 000 akcií nominální hodnoty 400 korun.
Společnost již v prvních letech své činnosti získala značnou část akcií cizích cukrovarnických podniků, které potom víceméně ovládala. Byly to cukrovary: Petröhaze v Uhrách, Pohronský cukrovar v Orosce na Slovensku, cukrovary Trnava a Topolčany, cukrovar v Chropyni, Kralupech a Dolních Bučicích.
Významný byl pro firmu rok 1913, kdy byl koupen cukrovar v Mnichově Hradišti, kde u 13 dvorů bylo asi 3 200 ha půdy. K tomuto účelu byl i zvýšen akciový kapitál firmy na 15 454 400 korun vydáním dalších 3 636 akcií.
Když se po I. světové válce zhroutila rakouská monarchie, firma se okamžitě přizpůsobila novému stavu a přesunula v roce 1919 sídlo do Prahy. Proto byl koupen dům v Praze 2 v Pštrossově ulici 12, byly vystavěny dva velké obytné domy pro úředníky a obchodní vedení firmy bylo počeštěno. Současně bylo jednáno o nostrifikaci společnosti, která byla definitivně uskutečněna zápisem do obchodního rejstříku obchodního soudu v Praze dne 8. ledna 1924.
V roce 1920 byl zakoupen cukrovar v Mratíně, a proto společnost přikročila k dalšímu zvýšení akciového kapitálu vydáním 32 500 nových akcií, čímž jejich počet vzrostl na 80 000 kusů a akciový kapitál na 32 milionů Kč. O rok později převzala společnost cestou fúze První cukrovar v Kralupech, společnost s. r. o. a provoz tohoto cukrovaru zastavila. Jako velkoproducent mléka věnovala také pozornost mlékárenskému průmyslu, když vlastnila polovinu akcií Vysočanské mlékárny a větší podíl Akciové společnosti pro průmysl mléčný v Praze. Její podíl na vývozu rafinády se v Československu pohyboval mezi 10-25 % celkového celostátního vývozu cukru, a tak nemohla ujít pozornosti kapitálově nejsilnějšího koncernu Živnobanky. Živnostenská banka v Praze již v roce 1928 získala většinu akcií Cukrovaru Schoeller a vnějším výrazem jejího vlivu bylo nové složení správní rady v čele s dr. Jaroslavem Preissem.
Provoz cukrovaru v Mratíně byl zastaven v roce 1932 a řepu nadále zpracovával čakovický cukrovar. Územní změny za nacistické okupace si vynutily prodej některých dalších objektů. Především byl v roce 1938 prodán cukrovar v Orosce do Maďarska. Dekretem prezidenta republiky z 28. října 1945 byl celý koncern znárodněn.