Poprava gilotinou byla nedílnou součástí francouzské revoluce, také možná proto byla s Francií tak spjatá až donedávna. Ovšem, 10. září 1977 se pro tuto západoevropskou velmoc stal tento popravčí nástroj minulostí.
Proč zrovna gilotina?
Historie gilotiny jako popravčího nástroje je velmi stará, dle dochovaných záznamů byla prý použita už při popravě Murcoda Ballagha v Irsku už v roce 1307. Halifax Gibbet, předchůdce gilotiny, byl zase používán při v anglickém Halifaxu v tržních dnech. Prý fungoval už v roce 1280, ale naposled byl použit v roce 1648.
První novodobá gilotina pak spatřila světlo světa ve Francii 11. dubna 1792 během Velké francouzské revoluce. Tento nástroj prosadili J. I. Guillotin a dr. Louis, proto se také začal nazývat gilotinou. Ovšem, je paradoxem, že první jeho název byl „louison“ nebo „louisette“.
Gilotina byla 21. srpna 1792 instalována přímo na pařížském náměstí du Carrousel, kde stálas do 7. května 1793. Vyšlo se tak vstříc veřejnosti, která měla na popravy volný přístup. Převezena na Náměstí Revoluce pak byla při příležitosti popravy francouzského krále Ludvíka XVI. Potom byla přemístěna na méně frekventované místo, ovšem veřejné popravy se i přesto ve Francii konaly až do roku 1939, kdy se 17. června t. r. konala poslední.
Gilotina jako nástroj mistra popravčího byla hojně využívána i v dalších zemích, jako například v Belgii, Švýcarsku, Švédsku, Německu či Řecku, a samozřejmě i ve francouzských koloniích. Posledním oficiálně popraveným gilotinou byl ve Francii 10. září 1977 Hamida Djandoubi. O čtyři roky později byl pak ve Francii trest smrti zrušen úplně.
Gilotina u nás
Na gilotinu nemáme dobré vzpomínky ani v našich zeměpisných šířkách. Svou roli totiž sehrála během druhé světové války, kdy ji aktivně používali Němci k popravám jim nepřátelských osob, zejména pak Čechů. V této souvislosti se stala patrně nejznámějším popravištěm pankrácká sekyrárna, která byla umístěna přímo ve věznici na Pankráci.
Zdroj: Lidové noviny, Encyklopedie
