Co o něm víme a co jen tušíme?
- O jeho skutečném původu, rodině a faktické národnosti je toho známo poměrně málo, on sám nejvýrazněji se hlásil ke svému romskému původu. Ten je na Západě vnímán jako exotický a zajímavý a romské etnikum jako romantické a svobodomyslné, bez negativních konotací obvyklých u nás.
- Jaké měl Yul ve skutečnosti dětství, věděla jen jeho matka a/nebo sestra. On sám se o tomto období svého života vyjadřoval jen málo a nejasně. Bezpečně víme jen to, že se narodil ve Vladivostoku.
- Jeho matka, Marusja Blagovidová, byla po svém otci Ruska židovského původu, po matce pravděpodobně rumunská či maďarská Romka.
- Jeho otec byl mongolsko-čínský vědec Boris Brynner. Po něm Yul také získal svoje „otěčestvo“ Borisovič. B. Brynner pocházel ze šesti dětí, před 1. světovou válkou studoval v Petrohradu mineralogii a geologii a během studií se tam seznámil s Yulovou matkou, která tam studovala na konzervatoři.
- Yul dostal své evropsky znějící jméno po svém dědečkovi z otcovy strany. Byl švýcarského původu a jmenoval se Julius Brynner. Yul Brynner měl ale také neruské jméno, které prý mohlo znít jako Tadžechán (psáno Taidje Chánnebo Tadje Khan). On sám uváděl, že hovoří plynně celkem sedmi jazyky – rusky, anglicky, francouzsky, čínsky, japonsky, mongolsky a maďarsky a že další tři světové jazyky ovládá částečně.
- Když bylo Yulovi asi 15 let, otec rodinu definitivně opustil a matka s dětmi roku 1934 za dramatických okolností emigrovala z Ruska přes Čínu do Francie. Tam Yul přes své mládí živil rodinu jako zpěvák, kytarista, hráč na balalajku a akrobat; vystupoval v barech a v kabaretech s cikánským folklórním souborem. Přitom ovšem ještě stihl vystudovat a obhájit doktorát filosofie na pařížské Sorbonně.
- Když vystupoval jako artista v cirkuse, vážně se zranil při pádu z velké výšky a musel se podrobit dlouhodobému léčení. Na velké bolesti mu lékaři dávali opiáty, takže po úspěšném vyléčení se musel Yul potom ještě podrobit odvykací kúře.
- Před začátkem 2. světové války odcestoval přes Rusko do USA a získal tam první malou filmovou roli. Na konci války také pracoval jako francouzský válečný rozhlasový zpravodaj. Po válce začal navštěvovat herecké kurzy, občas pracoval pro televizi a pokoušel se i o režii.
- V roce 1949 dostal první epizodní roli ve filmu Newyorský přístav, o dva roky později hrál a měl velký a zasloužený úspěch v muzikálu „Král a já“, který byl později přenesen i na filmové plátno. Ačkoliv Yul Brynner měl film velmi rád, lépe se cítil v divadle, v přímém kontaktu s diváky. Největší umělecký úspěch zaznamenal ve westernu „Sedm statečných“ (1960), ale úspěšné byly i jeho další filmy, např. Desatero přikázání (1956) nebo Šalamoun a královna ze Sáby (1959).
- Byl čtyřikrát ženatý. V prvním manželství, s herečkou Virginií Gilmore (1944 – 1960), které skončilo rozvodem, se narodil syn Rock Brynner. Ze vztahu s Frankie Tilden se narodila dcera Lark Brynner, která žila s matkou a Brynner je finančně podporoval. Druhé manželství s Doris Kleiner (1960 – 1967), modelkou a herečkou pocházející z Chile, skončilo rovněž rozvodem. Narodila se z něj dcera Victoria Brynner, jejíž kmotřenkou byla Audrey Hepburnová, neboť druhá Brynnerova žena Doris Brynnerová byla její osobní přítelkyní.
- Ve třetím manželství spolu s tehdy již dvakrát vdanou francouzskou celebritou Jacqueline Thion de la Chaume (1971 – 1981) adoptoval vietnamská děvčátka Miu (*1974) a Melody (*1975). Manželství se rozpadlo proto, že Yul dle názoru své ženy zanedbával rodinu kvůli svému angažmá v divadle a aférám s obdivovatelkami.
- Se svou poslední ženou Kathy Lee, baletkou původem z Malajsie (nar. 1957) se Yul oženil 4. dubna 1983 ve věku 62 let. Toto manželství trvalo až do jeho smrti.
- Yul Brynner celý život rád zpíval, zejména romské písně, dokonce sám ve Vídni natočil celou jednu LP desku romských písní, velmi rád četl klasickou literaturu a vášnivě fotografoval. Velmi mnoho svého času i velké sumy peněz věnoval systematické charitativní práci zejména ve prospěch UNICEF a opuštěných a nemocných dětí. Zemřel října 1985 v New Yorku na rakovinu plic.
- Devět měsíců před svou smrtí, když už věděl o své smrtelné nemoci, vystoupil Yul Brynner v pořadu „Dobré ráno, Ameriko“, kde hovořil o nebezpečí kouření, a vyslovil přání, aby proti tomuto zlozvyku byla spuštěna reklamní kampaň. Několik dní po jeho smrti hlavní televizní stanice reklamní spot proti kouření také skutečně vysílaly.
