Mládí a počátky tvorby
Ennio Morricone se narodil 10. listopadu 1928 v Římě. Jeho otec byl trumpetista, který hrál po kavárnách. Celý život tvrdě dřel, aby zaopatřil svou rodinu, což společně se smyslem pro pořádek podědil i sám Ennio. Měl čtyři sourozence, a tak byla matka ženou v domácnosti. Od ní pochytil pro změnu mírnost a laskavost. Když bylo Enniovi 10 let, postihla rodinu tragédie v podobě úmrtí dvouletého mladšího bratra Alda a sám Ennio na tuhle událost nikdy nezapomněl. Přesto bylo v jejich domácnosti hodně živo, neboť v ní žili spolu s další rodinou.
Už od dětství Ennio směřoval k hudbě, k níž ho jeho otec vedl. První skladby složil v šesti letech. Většinu jich však v době dospívání, pro banálnost (byl k sobě velmi kritický), zničil. Velmi rád chodil do kina a bavily ho šachy. Ennio denně cvičil, dlouhé hodiny studoval teorii a přemýšlel o kompozici, přičemž ještě stihl hrávat ve večerních klubech. Diplom z konzervatoře byl jen otázkou času a přestože byl jeho hudební záběr pestrý, nebránil se ani experimentování v podobě zakomponovávání různých zvuků do svých děl. Tato inspirace údajně pochází od amerického skladatele Johna Cage, světoznámého průkopníka aleatorické hudby, kterého potkal, stejně jako svoji ženu Marii, při pobytu v Darmstadtu na konci padesátých let.
Jeho osobní zájem v té době směřoval spíše k tvorbě symfonických skladeb, věděl však, že tímto způsobem by rodinu neuživil. Po absolvování konzervatoře začal tedy aranžovat skladby pro divadlo, televizi a samozřejmě pro filmy. Zprvu skládal pod pseudonymem a spíše jednoduché věci. Sám Morricone ve filmové hudbě zpočátku neviděl budoucnost a prací se hlavně bavil, což se však mělo brzy změnit.
Nejslavnější spolupráce
Režisér Sergio Leone, zklamán úpadkem americkým westernů a povzbuzen úspěchem německých koprodukčních indiánek, právě hledal skladatele pro svůj vlastní western Pro hrst dolarů a i když nebyl Morricone jeho první volba, sedli si s bývalým spolužákem ze základní školy výborně. Jak po stránce pracovní, tak i osobní. Vznikla tím významná spolupráce, neboť Morricone skládal kolikrát hudbu dříve, než byly natočeny scény a významně tak ovlivnil vyznění filmu. Jeho spolupráce se Sergiem Leonem je považována za nejzdařilejší spolupráci mezi skladatelem filmové hudby a režisérem. Morricone napsal hudbu ke všem filmům, na nichž se Leone podílel jako režisér či producent, od Pro hrst dolarů až po poslední Leoneho dílo Tenkrát v Americe.
Práce pro Hollywood
Morricone neměl o práci nouzi a třebaže by si i mohl vybírat, neštítil se vzít i podřadnější práci, jen aby zajistil rodinu. Zkusil „nakouknout“ i do Hollywoodu, nelíbil se mu však přístup velkých studií, a to jak byl za svou práci odměňován. Od Hollywoodu si držel odstup a i když pracoval pro americké režiséry a filmy, srdce mu prý k Hollywoodu nikdy nepřirostlo. S jeho prací v Hollywoodu přicházely pochopitelně i nominace na Oscary, ale nebyly proměněny: Neúplatní, Bugsy, Mise, přičemž v případě posledního jmenovaného byl Morricone z neocenění údajně hodně zklamán. Stál na vrcholu, žádaný a práce ho naplňovala. Pracovat na filmu Mise dokonce zprvu odmítl, jak jím byl ohromen, ale nechal se přemluvit. Jen samotné přípravě – studování kmenů a jejich hudby podřídil mnoho času. Částečnou satisfakcí byl Oscar za celoživotní dílo, který dostal o 20 let později.
Morricone v rockové hudbě
Morriconeho filmová hudba byla nahrána řadou umělců k velkému množství příležitostí; za všechny jmenujme kapelu Metallica, jenž používá na svých koncertech Morriconeho Ecstasy of Gold (z filmu Hodný, zlý a ošklivý) jako úvodní skladbu, nebo již neexistující Ramones, kteří zařadili coby předehru svých vystoupení melodii ze stejného filmu.
Filmová hudba naživo
V roce 2011 vystoupil sám Ennio Morricone na dvou koncertech poprvé i v Praze. Následovaly další pražské koncerty s vyprodanými halami, naposledy v loňském roce. Ennio Morricone velmi rád spolupracuje s Českým národním symfonických orchestrem, který mimo jiné nahrál hudbu do filmu Quentina Tarantina Osm hrozných. Za hudbu k tomuto snímku Maestro konečně obdržel svého vůbec prvního Oscara. Paradoxně, osm let po ocenění americkou Akademií za celoživotní dílo.
Nebývalá tvůrčí plodnost
Ennio Morricone již zkomponoval hudbu k více než 500 filmům a televizním seriálům. Přestože jsou od něj nejznámější motivy z westernů, jedná se pouze o malý žánrový zlomek v jeho tvorbě. Pro českého diváka je nezapomenutelná jeho hudba k italským seriálům z 80. let Marco Polo a Chobotnice.
Spolupráce se slavnými režiséry
Ennio Morricone skládá pro filmy bez ohledu na žánr a zemi původu. Často spolupracuje s velkými režiséry, z nichž kromě již zmíněných uveďme jména jako Giuseppe Tornatore, Brian De Palma, Barry Levinson, Terrence Malick, Adrian Lyne, Pier Paolo Pasolini, Bernardo Bertolucci, John Carpenter, Wolfgang Petersen nebo Roman Polanski.
Mistrův rukopis
Morricone ve své tvorbě užívá pěveckých sborů a nebojí se experimentovat s užíváním neobvyklých zvukových efektů, ale i podnětů z denního života. Zakomponovává nebo samostatně využívá různá klepaní, pískání nebo praskání a dokonce použil i vrzání vodního čerpadla v souladu s teorií, že každý přirozeně vytvořený zvuk je hudba. Jeho soundtracky zahrnují jak tóny elektrické kytary, tak i romantických houslí. A v neposlední řadě výborně pracuje s tichem. Maestro nepolevil ani s přibývajícím věkem a ke své práci zahrnul i dirigování na koncertech, přičemž vystoupení odehrává převážně se svým oblíbeným Českým národním symfonickým orchestrem.
Přejme Mistrovi další léta plná zdraví a tvůrčí plodnosti. Těšit se na něj můžeme již 25. ledna 2019 v pražské O2 Areně.
