5. Vetřelec (USA / Velká Británie, 1979)
Žebříček nám otevírá první díl dnes již kultovní sci-fi ságy se Sigourney Weaver v roli statečné Ripleyové, která jako jediná z posádky vesmírné lodi Nostromo zůstává naživu v souboji s hrůznou bytostí, jejíž zárodek se dostal na palubu z líhně na neznámé planetě.
Snímek, který získal několik ocenění včetně Oscara za vizuální efekty režíroval slavný Ridley Scott, pro něhož to byla teprve druhá režijní příležitost. A získal ji víceméně náhodou, když mu režisér Walter Hill svůj plánovaný projekt o mimozemské stvůře přenechal. Scottovi se tak rozjela filmová kariéra do nevídaných rozměrů, následovaly další úspěšné a dnes již také kultovní filmy jako například Blade Runner, čímž se britský režisér zapsal mezi první ligu hollywoodských tvůrců.
Scénář k Vetřelci napsal Dan O’Bannon, mimo jiné autor pozdějších hitů Návrat oživlých mrvol nebo Total Recall. Určitě je třeba zmínit i hudbu, jenž získala několik nominací i ocenění a jejímž autorem je jeden z největších filmových skladatelů všech dob, oscarový Jerry Goldsmith. Jak již bylo zmíněno, hlavní roli si zahrála tehdy začínající americká herečka Sigourney Weaver, pro kterou snímek znamenal obrovský start v kariéře. Postava důstojnice Ripleyové se pro ní stala životní. Sigourney Weaver tvrdí, že co se týče akčních filmů, její postava otevřela dveře dalším ženám a bez ní by možná nikdy nevznikla Sarah Connorová (ztvárněná Lindou Hamilton) vzdorující Terminátorům.
A jak vznikla samotná postava vetřelce? Duchovním otcem samotného monstra je Hans Ruedi Giger, švýcarský umělec, který spolupracoval i na scenériích filmu a vetřelec se stal pevnou součástí jeho celoživotního díla.Do kostýmu vetřelce se napasoval Bolaji Badejo, 210 centimetrů vysoký student umění z Nigérie díky své neobvyklé štíhlosti. Tvůrci podle něj odlily nohy vetřelce, aby docílili efekt výšky a jisté hubenosti. I pro zpracování vetřelcovy hlavy tvůrcům posloužila skutečná lidská lebka. Blanité „rty“ byly údajně vyrobeny z kondomů a v kostýmu vetřelce byla použita i plastelína či součástky z motorů pro Rolls Royce.
4. Podraz (USA, 1973)
Následující pořadí patří legendární krimikomedii s hereckou dvojicí Robert Redford a Paul Newman o jednom geniálním dostihovém podrazu. Film je příběhem o přátelství dvou roztomilých podvodníků. Johnny, malý šikovný podvodník a jeho kumpán Luther omylem okradou poslíčka, který pracuje pro jednoho z největších a nejuznávanějších gangsterů – Lonnegana. Lonneganovi lidé však na odplatu Luthera zabijí a Johnny s Henrym si naplánují ještě rafinovanější přepadení, aby Lonnegana úplně zlikvidovali.
Film režíroval George Roy Hill a za zmínku jistě stojí, že to byla jeho druhá spolupráce s duem Redford-Newman po o čtyři roky starším snímku Butch Cassidy a Sundance Kid. Tento osobitý western jsme zařadili do našeho žebříčku nejlepších filmů šedesátých let.
Podraz se pyšní sedmi Oscary, z nichž část si rozdělili režisér Hill, scénárista David S. Ward a autor hudby Marvin Hamlisch. Robert Redford byl nominován a na Paula Newmana tentokrát americká Akademie zřejmě zapomněla. Nicméně oběma se dostalo od ní satisfakce v osmdesátých letech.
Zajímavostí je, že na filmu měl jako kameraman pracovat Miroslav Ondříček, ale kvůli jeho dřívějšímu návratu do Československé socialistické republiky a nemožnosti vycestovat zpět do Spojených států amerických z toho sešlo. Nahradil jej tedy Američan Robert Surtees. Ne každý také ví, že tvůrci chtěli, aby Johnnyho Hookera hrál Jack Nicholson, který však roli odmítl. Tím Robert získal zpátky svého filmového parťáka Paula a Jack si mohl na větší úspěch ještě chvíli počkat. Ostatně, o Nicholsonově hereckém sukcesu bude v našem žebříčku ještě řeč.
3. Kmotr II (USA, 1974)
Pomyslnou bronzovou medaili získala druhá část nejslavnější mafiánské ságy podle stejnojmenného románu Maria Puza. Mimořádný úspěch prvního dílu Kmotra (1972) ve světových kinech logicky vedl k okamžitým úvahám o natočení pokračování, k němuž koneckonců vybízel i relativně otevřený konec originálu. Kmotr II rozvíjí dvě dějové linie – další osudy nového kmotra Michaela Corleona (Al Pacino), ovládajícího své impérium z rozsáhlého sídla v nevadském Lake Tahoe a začátky mladého Vita Corleona, jeho otce (Robert De Niro) v New Yorku 20. let, jež jsou obsaženy i v Puzově původní knize.
Kmotr II je stejně výjimečným dílem jako originál, na který navazuje. Mnozí dokonce tvrdí, že lepším. Francis Ford Coppola se tu jako režisér představuje ve špičkové formě, navíc posílené neotřesitelným postavením režisérské hvězdy. Už nemusel bojovat o výši rozpočtu jako v případě prvního filmu (který se z finančních důvodů měl původně odehrávat v současnosti), ani o herce, jež hodlal angažovat, ale ve všem měl naprosto volnou ruku.
Přestože se Kmotr II dle oblíbenosti uživatelů ČSFD umístil v našem žebříčku na nižším místě než jeho předchozí díl, z hlediska kritiky je považován za ještě kvalitnější dílo, o čemž svědčí v ocenění šesti soškami americké Akademie včetně ceny za nejlepší film. A co je obdivuhodné, tehdy ještě nepříliš známý herec Robert De Niro získal za svůj výkon prvního Oscara.
Zajímavostí také je, že i když se jedná o první společný film dvojice Pacino-De Niro, herci se díky odděleným scénám na „place“ nikdy nepotkali. Pro oba mladé herce gangsterská sága znamenala raketový start v jejich filmové kariéře.
2. Kmotr (USA, 1972)
Druhé místo v našem žebříčku získal první díl mafiánské trilogie patřící mezi přelomová díla takzvaného Nového Hollywoodu, a to jak komerčně, tak umělecky. Příběh newyorské mafiánské rodiny Corleonů, jíž tvrdou rukou šéfuje starý don Vito (Marlon Brando), se odehrává v letech 1945-55 a zaznamenává prudký rozmach organizovaného zločinu po skončení druhé světové války. V epických, rozmáchlých obrazech před divákem ožívají osudy italsko-americké rodiny, jež svůj blahobyt založila na hazardu, prostituci, vydírání a zastrašování. Tehdy mladý režisér Francis Ford Coppola musel redukovat některé motivy rozsáhlé předlohy, ovšem podařilo se mu věrně zachovat jejího ducha s přesným popisem fungování zločinecké organizace. Snímek získal tři Oscary – za nejlepší film, scénář podle předlohy a mužský herecký výkon v hlavní roli (Marlon Brando, který svou cenu údajně odmítl převzít).
Pro úspěch filmu, který se stal diváckým hitem nejen ve Spojených státech, ale i ve zbytku světa (kromě např. tehdejšího Československa, kde se kvůli údajné glorifikaci zločinu a násilí nesměl promítat, ač Puzova kniha v českém překladu vyšla), bylo klíčové herecké obsazení hlavních rolí dona Vita Corleona a jeho nejmladšího syna Michaela. Vedení Paramountu prý nesouhlasilo s Marlonem Brandem, na němž mu vedle jeho dobře známé pověsti „obtížného a nespolehlivého herce, jehož poslední filmy byly propadáky“, vadilo hlavně to, že je na roli mafiánského patriarchy příliš mladý (v době příprav filmu mu bylo 47 let), a ještě větší odpor dávalo najevo vůči mladému Alu Pacinovi (po natočení filmu nominovaném na Oscara), jenž se jim zdál málo známý, příliš obyčejný a především malý. Coppola s oběma herci natočil testy, jež nakonec šéfy Paramountu přesvědčily. Se stejnou pečlivostí režisér obsadil i další role, které ztělesnili vesměs málo známí představitelé, jenž ale dokonale typově odpovídali svým postavám.
Za zmínku jistě stojí i vynikající hudba italského skladatele jménem Nino Rota, oceněného za svůj soundtrack několika cenami včetně Oscara. Kmotr je zkrátka mimořádné dílo po všech stránkách, o čemž svědčí jeho obrovský úspěch jak u diváků, tak u odborné kritiky, a to bez ohledu na dobu i místo.
1. Přelet nad kukaččím hnízdem (USA, 1975)
Nejlepším filmem „sedmdesátek“ se stalo dnes již kultovní drama a bezpochyby nejslavnější snímek nejúspěšnějšího českého režiséra Miloše Formana. Psychologický příběh pojednává o svobodomyslném malém podvodníčkovi jménem Randle P. McMurphy (Jack Nicholson), který přichází do státní psychiatrické nemocnice, kde jeho nakažlivý odpor k disciplíně otřese rutinou celého zařízení. On je jednou stranou nastávající války, uhlazená, chladně monstrózní sestra Ratchedová (Louise Fletcher) stranou druhou. V sázce je osud všech pacientů na oddělení.
Tato emočně vypjatá adaptace bestselleru Kena Keseyho získala všech pět hlavních Oscarů za rok 1975: Nejlepší film (produkce Saul Zaentz a Michael Douglas), herec (Nicholson), herečka (Fletcher), režisér (Forman) a adaptovaný scénář (Lawrence Hauben a Bo Goldman). V dramatu si zahrála řada tou dobou neznámých, teprve začínajících herců, kteří se stali později slavnými. Za všechny jmenujme například Brada Dourifa, Dannyho DeVita nebo Christophera Lloyda, pro něhož to byla úplně první filmová role. Není bez zajímavosti, že postavu Martiniho ztvárněnou Dannym DeVitem měl původně hrát známý prvorepublikový komik Jára Kohout, který v té době působil v USA. Nakonec však nedostal povolení od rádia Svobodná Evropa, kde byl zaměstnán. Jack Nicholson byl již ostříleným hercem s několika nominacemi na Oscara, ale pro nízký rozpočet filmu mu byl namísto malého honoráře nabídnut podíl ze zisku. Tento krok se mu ovšem vyplatil, neboť snímek vydělal více než 120 miliónů amerických dolarů. Za pozornost stojí i zajímavá hudba, která skvěle umocňuje depresivní náladu snímku. Složil a nahrál ji americký skladatel Jack Nitzsche převážně společně se staříkem, který hrál prsty na sklenky s vodou. Hudba se nahrávala i na další netradiční nástroje, například na pilu.
Snímek Přelet nad kukaččím hnízdem je dokladem neobyčejného talentu Miloše Formana, rodáka z Čáslavi, kterému se podařilo získat nejen mezinárodní diváckou popularitu, ale i respekt ostatních uznávaných filmových tvůrců. Miloš Forman 13. dubna letošního roku zemřel, zanechal však po sobě nadčasové umělecké dílo, které nám i dalším generacím bude připomínat jeho mimořádnou osobnost.
Máte v našem žebříčku svůj oblíbený film? Pokud ne, který snímek ze 70. let je nejlepší podle vás?
