King Camp Gillette pocházel z rodiny francouzských hugenotů, tj. protestantů blízkých kalvinistům, která se koncem 16. století vystěhovala z Francie do Anglie a v další generaci do Ameriky. Její příslušník Nathan Gillette roku 1630 doplul do kolonie „Massachusetts Bay Colony“ a usadil se tam.
Když Gillette pracoval v 90. letech 19. století jako prodavač společnosti „Crown Cork and Seal Company“, viděl, že se po otevření lahví korkové zátky vyhazují. To ho jako šetrného protestanta přimělo přemýšlet v obecnější rovině o tom, jestli je skutečně nutné věci vyhazovat po jednom použití. Recyklaci korkových zátek sice nevymyslel, ale soustředil se na jinou věc každodenní potřeby, holící náčiní.
V té době se muži hlavně holili, nebo se nechávali u holiče holit, především břitvami, které jsou poměrně nebezpečné a před použitím se musí „nabrousit“ pomocí koženého řemene. Vedle toho již existovaly holící strojky sestávající z držátka a vyměnitelné čepelky. Byly však relativně drahé a ostří čepelek se rychle tupilo, takže prakticky fungovaly jako nástroje na jedno použití.
V 70. letech 19. století bratři Kampfové tento systém zdokonalili tak, že část čepele z břitvy vložili do rámečku, čímž získali nástroj, kterým bylo možné oholit se bezpečněji než břitvou. Tento holící strojek, zvaný poněkud nelichotivě „Kampfovy hrábě“ si získal takovou oblibu, že v roce 1875 bratři Kampfové mohli na jeho výrobu založit společnost Star Safety Razor a 15. června 1880 jim byl na jejich holící strojek udělen patent. King Camp Gillette Gilette potom vylepšil konstrukci jejich výrobku použitím čepelky z uhlíkové oceli, která po něm dostala jméno žiletka.
K dalšímu zdokonalení holícího strojku s žiletkou dále přispěli Steven Porter, strojník, který podle Gillettova návrhu vytvořil první fungující jednorázový holící strojek, a William Emery Nickerson, odborný strojník a partner společnosti Gillette. Ten upravil původní model strojku tím, že vylepšil jeho rukojeť, aby se lépe držel a snadněji ovládal, a rámeček tak, aby více podepíral tenkou ocelovou čepelku. Nickerson rovněž navrhl stroj na sériovou výrobu čepelek.
Aby mohl Gillette své výrobky prodávat, založil 28. září 1901 americkou společnost „Safety Razor Company“ a o rok později přejmenoval na „Gillette Safety Razor Company“. Nechal si také pro svoji produkci zapsat ochrannou známku, kterou se stal jeho portrét a podpis na obalu. A tím také došlo k nerozlučnému spojení jeho jména a holících čepelek – žiletek. Jeho portrét na jejich ochranné známce byl dokonce tak věrný, že ho lidé podle něj i poznávali.
Výroba Gilletových holících strojku se rozběhla v roce 1903, kdy prodal celkem 51 strojků a 168 čepelek. Druhý rok to už bylo 90 884 strojků a 123 648 čepelek, částečně díky automatizovaným výrobním postupům, které umožnily dosáhnout příznivé ceny a dobré reklamě. Holící strojek Gillete se tehdy prodával za 5 dolarů (139 dolarů v roce 2018), což představovalo polovinu průměrné dělnické týdenní mzdy.
Počínaje rokem 1908 společnost expandovala do zahraničí a postavila továrny v Kanadě, Británii, Francii a Německu. V době první světové války (1915) dosáhl prodej holicích strojků 450 000 kusů a prodej žiletek přesáhl 70 milionů kusů. V roce 1917, kdy USA vstoupily do první světové války, dodala „Gillette Safety Razor Company“ jako vojenský dodavatel polní holicí strojek všem americkým vojákům.
Zlatá éra „Gillette Safety Razor Company“ jako monopolního dodavatele patentově chráněných žiletek skončila ve dvacátých letech minulého století, kdy platnost Gillettova patentu vypršela. Společnost potom svůj výzkum zaměřila na navrhování stále vylepšených modelů, přičemž se ukázalo, že i jen malé zlepšení přiměje muže nový model koupit.
Konkurenci pro žiletku jako takovou znamenalo až větší rozšíření elektrický holících strojků pracujících na jiném technickém principu, naopak jejím pokračovatelem jsou dnes tak populární všemožná „holítka“, samozřejmě i značky Gilette. Kromě holení se žiletka osvědčila i jako řezací nástroj v řadě různých oborů.
