Úprava vousů sahá do hluboké historie, podle dochovaných jeskynních maleb se již člověk v době kamenné pokoušel zkrotit svůj plnovous za pomoci lastur. Jedním z prvních holicích nástrojů byla čepelka z pazourku datovaná cca 30 tisíc let před naším letopočtem.
Holení bývalo považováno za výhradně mužskou činnost i přesto, že zmínky jsou samozřejmě i o holení ženských partií. Je známo, že po tisíce let muži svádějí se svými vousy nekonečný boj. Účelem zřejmě nebyla ani tak snaha zalíbit se, ale spíše rituální úkony k uctění nadpřirozených sil.
K rozvoji holicích nástrojů došlo až s rozvojem metalurgie – v mezopotámské oblasti, Indii a Egyptě byly nalezeny břitvy vyrobené z mědi datované kolem roku 3 000 před naším letopočtem. Předpokládá se, že v této době se již jedná o estetickou záležitost. Z dochované historie víme, že pěstěný vous byl nejen módní, ale také určitým způsobem kastoval společenské vrstvy. Alexander Veliký ve své době, cca 4. stolení př. n. l., prosazoval holení, věřil totiž, že muži vypadají úhledněji a čistěji.
Babylóňané, Asyřané a Peršané nosily svůj vous velmi pěstěný, stáčený do ruliček a u některých byl také posypán zlatým práškem. Vousy byly výsadou vládnoucí kasty. Ze starověkého Egypta je známá faraónská bradka, která byla buď pěstěná, nebo byla přilepená umělá. Ostatní obyvatelé chodili hladce oholeni. Z této doby pocházejí zmínky o prvních lazebnících a lazebnických školách.
Zvyk holení obličeje přejali také Řekové a Římané, kteří propagovali dočista oholenou tvář. Nástrojem lazebníka byla železná břitva. Návštěva lazebníka byla společenskou záležitostí, kde se muži setkávali a debatovali o politice či společenských událostech a muži jej navštěvovali většinou každý den. Ve středověku dochází k úpadku péče o zevnějšek a postupem času se upravený vous stává výsadou šlechticů, státních a církevních hodnostářů, kteří jej v různých podobách nosili dlouhou dobu.
Nástroje k holení
K oholení se používalo různých nástrojů, nejprve to tedy byly lastury, které fungovaly na principu pinzety, později pazourkové čepelky, měděné břitvy a postupně se nejen změnil její tvar, ale také materiál. S rozvojem zpracování kovů se břitvy začínají vyrábět z oceli jako přímé břitvy a poslední vývojová fáze jsou břitvy z kvalitní a tvrdě zakalené oceli (i za cenu vyšší křehkosti) vyráběné jako sklapovací, resp. jako zaklapovací nože.
První dochovaná moderní sklapovací břitva pochází ze Sheffieldu v Anglii, centra nožířského řemesla 18. a 19. století. Vysoce kvalitní ocel ideální pro břitvy vynalezl jako první Benjamin Huntsman pomocí speciálního procesu tavení v roce 1740. Její tvrdost byla vyšší než tvrdost německé oceli, britští nožíři ji odmítali dále zpracovat. Celou produkci ze začátku tedy vyvážel do Francie. Vzrůstající obchodní soupeření s dováženou francouzskou nožířskou produkcí ovšem donutilo i britské zpracovatele, aby ji začali také používat a tím zvýšili svou konkurenceschopnost. Sheffieldská ocel je známá jako sheffieldská stříbrná ocel a je vyhledávaná pro svůj lesk a excelentní kvalitu a je stále používaná pro výrobu břitev, např. francouzským výrobcem stojícím za značkou Thiers Issard.
Další vývojovou fázi holicích nástrojů nastartoval Francouz Jean Jacques Perret se svým prvním holicím strojkem, který vynalezl na konci 18. století. Tento velký expert na holení usnadnil cestu pro své následovatele a v roce 1902 se idey holicího strojku ujímá K. C. Gilette a na svět přichází jednorázový holicí strojek s výměnnými čepelkami, který se stal obrovským úspěchem. Původně byly žiletky vyráběny jako jednorázové, nicméně obecně známý fakt byl, že se používaly tak dlouho, dokud se s nimi dalo holit. Vývoj opět pokročil a v polovině 50. let přichází na scénu firma Wilkinson Sword, jejíž dlouhá tradice ve výrobě mečů pomohla ve vývoji holicí čepelky z antikorozní oceli.
V roce 1928 byl patentován elektrický holicí strojek. Jako první se do jejich výroby vrhla společnost Remington a postupem doby spolu s žiletkami zatlačily na ústup klasické břitvy. Největší rozmach klasických břitev byla na přelomu 19. a 20. století a jejich úpadek se začíná počítat od cca poloviny 20. století, kdy byly nahrazeny žiletkami a strojky.
V současné době prožívají břitvy svou renesanci a dochází k obnovování tradice holení břitvou. Břitva je elegantním nástrojem gentlemana a její používání je spojeno s umem, jistotou ruky a sebedůvěrou.
Historie v Čechách
Čechy prochází lazebnictví a holičství stejným vývojem. Zlatým věkem péče o zevnějšek a rozmachu holičské profese byl přelom 19. a 20. století. Návštěva holičství byla součástí společenského postavení muže a jeho povinností, více než 90 procent všech mužů navštěvovalo holičské salony. Účelem bylo samozřejmě se nechat oholit, ale také prodiskutovat společenské události a politické dění. Holičství bylo oblíbeným místem setkávání a diskuzí. Holičství a dámské kadeřnictví bylo striktně odděleno, v holičstvích pracovali téměř výhradně muži.
Učební obory té doby byly „holič“ a „kadeřník, vlásenkář“. Z toho je vidět, že se nejednalo o souhrnnou profesi, ale samotnému holičství byl věnován stejný prostor, což také svědčí o společenské váženosti profese holiče.
Bohužel rok 1948 znamenal pohromu pro živnost holičskou, kdy došlo ke znárodnění a tím i devastaci společenství holičů. Holičství se potácela na pokraji zkázy a poslední rána z milosti přišla s počátkem 90. let, kdy se rozvinul trend „unisex“ – oblečení, účesy, výrazy – vše unisex. A po holičství jako by se slehla zem. Muži chodili do kadeřnictví nebo je i nadále stříhaly jejich partnerky doma a tradice návštěvy holiče jako společenské události v podstatě pomalu zanikla. Ve světě čistě pánská holičství stále fungovala a fungují. Tradice tam nebyla přerušena násilným způsobem jako v našich zemích. Nicméně vývoj v trendech pokračuje směrem, který holičské profesi přeje.
Postupně se vlna unisexu zmírnila a nyní můžeme říci, že se vrací zpátky ženskost a mužnost. Upravený, čistý, oholený muž je v kurzu, je to opravdu ten muž, který prošel velkými změnami a konečně si začíná dopřávat péči, jaká byla vždy běžná a je běžná a žádaná i nyní.
V současné době existuje již velké množství výhradně pánských holičství, které nabízí mužům nejen služby, ale také zážitek, intimní prostor určený pouze pro muže. Muži chtějí služby jen pro sebe, chtějí samostatné prostory, chtějí se cítit výjimečně, exkluzivně a vítáni.
Za naši redakci můžeme doporučit takovou návštěvu.
