Čerstvá památka Invalidovna už nemůže dál čekat
Invalidovna je čerstvou národní kulturní památkou jen co se týče momentu jmenování (loni). Je dlouhodobě ve špatném technickém stavu, který dále zhoršila povodeň v srpnu roku 2002.
Už několik let je ve správě Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM).
„Barokní skvost Invalidovnu dokáže citlivě rekonstruovat a smysluplně provozovat pouze stát. Nedovedu si představit soukromý projekt, který by tuto budovu neponičil. Proto jsem v roce 2016 vystoupil proti aukci, během které mělo dojít k prodeji budovy soukromníkovi za nejvyšší cenu. Radnice Prahy 8, odborná i laická veřejnost se tehdy postavili za stanovisko, aby ÚZSVM našel nového majitele v řadách státních organizací,“ popisuje svou pozici místostarosta Petr Vilgus, svého času oceňovaný fotograf. „Již tehdy jsem poslal tehdejšímu ministru financí Andreji Babišovi, ministru kultury Danielu Hermanovi a ministryni školství Kateřině Valachové výzvu, aby byl prodej odvolán a aby stát našel instituci, která by budovu důstojně využila,“ doplňuje Vilgus.
Rok a půl a nic
Po sérii jednání se podařilo najít vážného zájemce o budovy Invalidovny – Národní památkový ústav (NPÚ). Od druhé poloviny roku 2016 se NPÚ snaží o získání Invalidovny do své správy. „NPÚ má připravený projekt na financování rekonstrukce a následné využití, který počítá i s částečným zpřístupněním této nádherné stavby.“
Ale nic se neděje.
Místostarosta jako muž činu proto požádal dopisem ministryni financí Alenu Schillerovou o pomoc a o intervenci v této záležitosti. Zároveň ujistil vedení NPÚ, že nadále trvá podpora Prahy 8 k umístění této organizace v Invalidovně.
Invalidovna si už toho prožila dost
Nadaci pro válečné invalidy založil tehdy dvaatřicetiletý Petr Strozzi hrabě ze Schrattenthalu ve své závěti v roce 1658.
Mimochodem vzal tenhle polní podmaršál a císařův vyslanec dost absurdní konec. Byl počátkem června 1664 s nepočetnými císařskými jednotkami poslán na pomoc chorvatské armádě Mikuláše Zrinského, bránící pevnost Nový Zrin před útokem turecké armády velkovezíra Köprülüa. Během několikadenní obrany se Strozzimu podařilo i s jeho plukem vítězně odrazit jeden z tureckých útoků (byť pouze dočasně), ovšem právě ve chvíli, kdy před svými nastoupenými vojáky konal defilé, dostihla ho zbloudilá kulka. Byl pohřben ve Vídni, v rodinné hrobce.
Původně měla být Invalidovna v Hořicích
Budova Invalidovny byla postavena podle vzoru pařížské Invalidovny v letech 1731-37 na podnět císaře Karla VI., nebylo však dodrženo původní Strozzim zamýšlené místo, východočeské město Hořice.
Půdorysné dispozice vytvořil vídeňský architekt Josef Emanuel Fischer z Erlachu, samotný projekt je dílem Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Plán původně počítal s ubytováním pro čtyři tisíce invalidů s rodinami, byla ale realizována jen jeho devítina.
Staré karlínské hřbitovy
Současně s Invalidovnou vznikl i vojenský hřbitov, po půl století pak i evangelický hřbitov. Našli bychom ho zhruba mezi dnešními ulicemi Šaldova, Pernerova a U Invalidovny. Po zatopení hřbitova povodní roku 1890 bylo rozhodnuto celý hřbitov zrušit.
Vojenské hroby byly v letech 1905-06 přeneseny na Olšany. Tam byl přenesen také pomník darovaný carem Alexandrem I. (dnes na olšanském pohřebišti ruských vojáků), některé pomníky a ostatky byly přeneseny také k památníku ve Štěrboholích, kde také vznikl nový hřbitov. V roce 1900 byly z evangelického hřbitova na Olšany odvezeny ostatky spisovatele Pavla Josefa Šafaříka.
Pozemky karlínského hřbitova v letech odkoupila karlínská obec, která jejich část roku 1917 prodala Akciové společnosti strojírny (dříve Breifeld, Daněk a spol.) k rozšíření továrny a stavbě vlečky.
Jedinou připomínkou na zaniklý hřbitov je barokní kaple z roku 1753, v jejímž interiéru je fresková malba znázorňující Korunovaci Panny Marie, české patrony a anděly.
V časech, kdy tady hospodařilo ČKD Dukla, býval v kapli dieselagregát, který zajišťoval oběh tepla do okolních hal.
Zpět v čase – původně tu býval špitál
Invalidovna stojí na bývalých na pozemcích Řádu křižovníků s červenou hvězdou. Tyto pozemky jim patřily od poloviny 13. století do 19. století, místu se proto říkalo Špitálsko (podle špitálních bratrů) nebo Zábransko (za Poříčskou bránou). Během morové epidemie v 16. století zde byl vybudován špitál s chudobincem, hřbitovem a kostelem Obrácení svatého Pavla. Za třicetileté války byl špitál i kostel zničen, pak znovu vystavěn, ale během josefínských reforem koncem 18. století zase zrušen (a zbořen 1861).
Alespoň jeden oběšenec musí být!
Na jaře roku 1775 tu došlo ke srážce účastníků selské bouře s vojskem. Vůdce povstání, přezletický rychtář Josef Černý, řečený Miran z Přezletic, byl 29. března 1775 u Invalidovny v oběšen. Jsou po něm pojmenovány Miranovy duby ve Vinořském háji, zasazené údajně v době povstání.
Nový rozkvět Invalidovny
Invalidovna byla na základě přání jejího zakladatele provozována pražským arcibiskupstvím, pak přešla do správy invalidního fondu a v 80. letech 19. století byla obnovena Strozziho nadace. To znamenalo nový rozmach Invalidovny. Vedle řady dispozičních změn se pozornost nadace soustředila na terénní úpravy a sochařskou výzdobu. V nikách vestibulu byly umístěny plastiky císařského generála z 30leté války Matyáše hraběte Gallase a zcela zapomenutého generála Bianchiniho, obě od sochaře Tomáše Seidana.
V parku před hlavním průčelím byl vztyčen pomník ženistům, kteří položili život při záchraně civilního obyvatelstva při povodni 3. Září 1890. O osm let později zde byla odhalena busta Petra Strozziho, vytesaná hořickým učitelem sochaření Mořicem Černilem.
Doba poválečná a další: Sudek a Amadeus
Po první světové válce zde sídlila Družina československých válečných poškozenců. Mezi roky 1918–1927 zde vytvořil své rané dílo významný fotograf, Josef Sudek. V Invalidovně pobýval poté, co v první světové přišel na italské frontě o pravou ruku.
V roce 1919, s ohledem na pokles počtu invalidů, byly do Invalidovny přestěhovány některé exponáty Vojenského muzea. Po roce 1920 došlo na základě projektu architektů Josefa Vejrycha a Viktora Beneše k rozsáhlé přestavbě, během které došlo k elektrifikaci budovy.
V dobách, kdy tu byl vojenský archiv, zde režisér Miloš Forman natáčel některé scény oscarového filmu Amadeus. Invalidovna se objevila i Doktoru Živagovi a dalších filmech.
