Barvoslepost v naprosté většině neznamená nevidět žádnou barvu. Tak, jako existuje nepřeberná škála barev, existuje i několik typů barvosleposti. Lidé nerozeznávají červenou, nebo modrou či zelenou.
Nejdříve si však musíme krátce zopakovat fyziku. Co je to vlastně světlo? Na tom se dodnes vědci ještě neshodli. Proud fotonů, či elektromagnetické vlnění? Pravdivé jsou obě možnosti. Je to stejné elektromagnetické vlnění, které vám přináší informaci do mobilů, do rádia či televize. Nevidíme ho, energie těchto částic je malá a vlnění příliš dlouhé. Lidské oko je uzpůsobené na vlnové délky mnohem kratší, měří se v nanometrech. U člověka je rozsah přibližně 390 – 760 nanometrů. Větší číslo je již záření infračervené, kratší délka je ultrafialové.
Lidské oko je citlivé právě na tyto vlnové délky, protože sluneční záření je v těchto délkách nesilnější a příroda se přizpůsobila. Protože evoluce je velmi pomalý proces, je z toho vidět, jaký dar nám byl vesmírem věnován. Máme klidnou a stabilní hvězdu, díky které měl život dost času se rozvinout. V oku se vyskytují dva druhy světločivých částic. Tyčinky, citlivé na světlo a stín a čípky, které vnímají barvy. Potřebují více světelné energie, proto také za šera přestáváme barvy vidět.
V průběhu evoluce se původně čtyři druhy čípků u savců, citlivé na různé vlnové délky, zredukovaly jen na dva druhy. Výjimkou byl prapředek člověka, kterému se vyvinul ještě třetí druh čípku, citlivý na střed této barevné škály. Naše čípky (tvarem připomínají tvar jistého medikamentu) jsou citlivé na barvu červenou, modrou a zelenou. Ta zelená byla rozhodující. Umožnila primátům rozeznat ovoce zralé od nezralého. V oku jich je podstatně méně než tyčinek, asi jen šest milionů.
Barvoslepost, nebo též daltonismus, je nazvaná podle britského chemika a fyzika, Johna Daltona (1766 – 1844) který touto nemocí trpěl a popsal ji. Daltonismus, nebo také barvoslepost, není žádné banální onemocnění. Znemožňuje lidem vykonávat řadu povolání, například v letectví nebo na železnici.
Barvoslepý člověk nejen že nerozezná syrové maso od vařeného, dokud ho neochutná, ale ani barvy na semaforu. Zcela barvoslepý člověk nemá šanci na řidičský průkaz. Splete si léky, pokud se odlišují pouze barvou a nikoliv tvarem. Elektrikář si splete fázi s nulákem, nevidí barvu izolace. Příkladů by se jistě našlo více. Naštěstí, jak už jsem uvedl, totální barvoslepost je nesmírně vzácná.
Je to dědičné onemocnění. Vyskytuje se mnohem častěji u mužů než u žen (20:1) které bývají pouze většinou přenašečkami tohoto onemocnění, ale barvoslepostí netrpí. Je to škodolibé onemocnění, přeskakuje jednu generaci, řekněme dědeček a vnuk. Mnozí z vás jistě znají známé tabulky s barevnými body, kde se vyskytují číslice a písmena. Poněkud krkolomný název pseudoizochromatické tabulky. Používají se například u vstupní prohlídky do zaměstnání. Daltonismus je zatím nevyléčitelný, ale dá se kompenzovat speciálními brýlemi s barevnými filtry.
