Zářivý démant
Celý svět mu ležel u nohou. Jako neznámý devatenáctiletý muzikant společně s několika přáteli založil v roce 1965 dnes již kultovní kapelu Pink Floyd a absolutně bez skladatelských zkušeností začal komponovat téměř veškerou jejich hudbu. A dařilo se mu, věhlas kapely pozvolna stoupal. Za pouhé dva roky se z něj stala rocková hvězda.
Jenže slávu doprovázela také řada negativních jevů, především obrovská konzumace drog. Během jednoho roku se houpačka obrátila a on spadl z absolutního vrcholu do propasti. Jeho geniální kreativita se otočila proti němu, mozek ho zradil a Syd se propadl do šílenství. Vše se odehrálo v roce 1967.
Vyhaslá záře bláznivého démantu
Jak je možné, že se mimořádně talentovaný mladý muž proměnil v sociální trosku neschopnou komunikace? Nad tím odborníci stále krčí rameny, ale velký vliv měla zřejmě vrozená dispozice k schizofrenii v kombinaci s nadměrnou konzumací drog, především halucinogenních látek.
Syd pocházel z dobře situované rodiny vyšší střední třídy. Jeho otec byl známým a uznávaným soudním lékařem, ale náhle zemřel, když byl Syd ještě dítě. Chlapec měl spoustu koníčků, zajímal se o výtvarné umění i náboženství, a když přišli na britskou hudební scénu Beatles a Rolling Stones, zbláznil se do hudby.
„Mozek se mu rozpadal doslova na kousky…“
Od patnácti let účinkoval v různých kapelách, hrál na kytaru, zpíval a skládal hudbu i texty. Po založení Pink Floyd se však změnil. V Sydově životě se začaly množit nejrůznější excesy a výstřelky, které ovšem střídaly okamžiky těžké apatie, takže několik koncertů odehrál tak, že vlastně vůbec nehrál. A kapele jeho nespolehlivost pochopitelně vadila. „Všechno se dostalo do stavu, kdy bychom mu nejraději podřízli krk,“ vzpomínal později Roger Waters a dodával: „Byl prostě šílený. V těch jeho věčných halucinacích se mu mozek rozpadal doslova na kousky.“ Proto dostal Syd z kapely padáka a byl nahrazen Davidem Gilmourem. Dalších třicet let pak strávil v soukromí, ve vlastním světě, kam nikdo z venku nesměl a nemohl nakouknout.
„Záři dál, ty bláznivý démante…“
Pink Floyd však na svého zakladatele nezapomněli a věnovali mu celou řadu písní – ostatně samotné album „The Dark Side of the Moon“ je věnováno duševnímu kolapsu. A písně „Wish You Were Here“ či „Shine On You Crazy Diamond“ věnovali slavní hudebníci přímo Sydovi. To už Barrett trávil většinu času v domě na venkově, kde byl dokonale skryt před vnějším světem. A i když se čas od času pokoušel svou hudební kariéru oživit, nikdy mu to nevyšlo. V polovině devadesátých let, tedy když mu bylo padesát, se jeho zdravotní stav začal zhoršovat. O deset let později zemřel ve svém domě v Cambridge na rakovinu slinivky břišní.
Zdroj: Libor Budinský (Šílenství slavných, 2014)
