Pan Karel z okolí Jihlavy si z lesa přinesl plný košík hub. Jedna mladá světlá plodnice mu připomínala žampion, a tak skončila ve smaženici. Po večeři mu nic nebylo a právě to jej ukolébalo. U nejnebezpečnějších otrav se totiž první potíže mohou objevit až za šest až dvanáct hodin, kdy už toxiny mohou poškozovat játra a ledviny.
Začátek podzimu zastihl Karla v lese nedaleko Jihlavy. V košíku měl především houby, které sbíral celé roky. Mezi nimi se však objevila i mladá světlá plodnice, již nedokázal určit s naprostou jistotou. Jak popsal naší redakci, podle tvaru a fotografie v telefonu mu připomínala žampion.
Doma úlovek znovu prohlédl. Neznámá houba nebyla nápadně zbarvená, nepáchla a nevypadala nebezpečně, proto ji nakonec nakrájel k ostatním. Smaženici snědl bez potíží a ještě několik hodin se cítil úplně zdravý. Právě dlouhá doba bez příznaků však může být u těžkých otrav tou nejzrádnější částí.
Až v noci přišla nevolnost, bolest břicha a prudké zažívací obtíže. Karel je mohl snadno připsat těžkému jídlu nebo střevní viróze. Spojení s houbami přitom nesmí podcenit ani člověk, kterému bylo po večeři dlouho dobře.
IKEM upozorňuje, že k nejnebezpečnějším houbám rostoucím v Česku patří muchomůrka zelená a pavučinec plyšový. Muchomůrka může být zaměněna například za žampion, pavučinec zase připomíná některé ryzce. Stačí jediná chybně určená plodnice a běžné jídlo může vážně ohrozit zdraví.
Jedovatá houba nemusí být barevná ani hořká
Představa, že nebezpečnou houbu bezpečně prozradí výrazná barva, nepříjemná chuť nebo skutečnost, že ji neožírají slimáci, patří mezi rozšířené houbařské omyly. Nejjedovatější druhy mohou působit docela nenápadně a některým živočichům jejich toxiny nevadí.
Česká mykologická společnost doporučuje sbírat pouze druhy, které člověk bezpečně pozná a které mají dostatek vyvinutých určovacích znaků. Problematické jsou zvláště příliš mladé plodnice. Jejich typické znaky ještě nemusejí být patrné, a proto je lze snadněji zaměnit za jiný druh.
Houby s nebezpečnými dvojníky je vhodné vyjmout ze země celé. Právě spodní část třeně může nést znaky důležité pro správné určení. Když houbař v lese odřízne pouze klobouk nebo větší část nohy, může se připravit o podstatnou informaci.
Samotná fotografie v mobilní aplikaci jistotu neposkytuje. Na snímku nemusí být věrně zachycena barva, povrch, vůně ani všechny části plodnice. Odborníci proto doporučují konzultaci v mykologické poradně, zejména pokud se člověk učí sbírat nový druh. Neznámá houba do jídla nepatří ani tehdy, když aplikace nabídne zdánlivě jednoznačný výsledek.
Nebezpečná může být i dlouhá doba bez příznaků
Po běžné zažívací indispozici se nevolnost často objeví poměrně brzy. U některých těžkých otrav však mohou první hodiny proběhnout bez obtíží. U muchomůrky zelené IKEM uvádí období přibližně šesti až dvanácti hodin, po němž mohou následovat silné průjmy, zvracení a bolesti břicha.
Zrádná je také následná fáze zdánlivého zlepšení. Člověk může nabýt dojmu, že nejhorší pominulo, toxiny však mezitím dál poškozují především játra a ledviny. Právě proto není rozumné čekat, zda potíže samy odezní, nebo je automaticky považovat za střevní virózu.
Při rozhovoru s lékařem je důležité zmínit konzumaci hub, i když od jídla uplynul delší čas. Pomoci mohou zbytky syrových plodnic, hotového pokrmu nebo fotografie úlovku. Materiál může odborníkům usnadnit určení druhu a volbu dalšího postupu.
Co udělat při podezření na otravu houbami
Čtenář Karel naštěstí nečekal, zda se jeho stav sám od sebe zlepší a ihned si zavolal záchrannou službu.
Základním krokem je co nejrychlejší kontakt s Toxikologickým informačním střediskem. Jeho nepřetržité linky mají čísla 224 919 293 a 224 915 402. Volající by měl popsat, kdo houby jedl, kdy k tomu došlo, jaké množství přibližně snědl a jaké se objevily příznaky.
Při vážných obtížích, poruše vědomí, opakovaném zvracení nebo rychlém zhoršování stavu je namístě volat zdravotnickou záchrannou službu na čísle 155. Konkrétní první pomoc je nejlepší řídit pokyny zdravotníků nebo toxikologa. Domácí experimenty a čekání na další vývoj mohou připravit nemocného o důležitý čas.
Pozornost si zaslouží i jedlé houby. Potíže mohou způsobit plodnice staré, zapařené, špatně skladované nebo nedostatečně tepelně upravené. Houby je vhodné ukládat do vzdušného košíku, nikoli na dlouhou dobu do igelitové tašky, a po návratu je co nejdříve zpracovat. Některé jedlé druhy navíc nejsou bezpečné v syrovém stavu.
Zvláštní opatrnost je nutná u dětí. Česká mykologická společnost připomíná, že houbová jídla jsou pro malé děti obtížně stravitelná a případná otrava je může ohrozit více než dospělého. Děti by rovněž neměly v lese neznámé houby ochutnávat.
Nejspolehlivější pravidlo je nakonec velmi prosté: jakmile má člověk pochybnost, houba zůstává v lese nebo putuje do poradny, nikoli do smaženice. Jeden nejistý kousek za riziko nestojí.
Zdroje: Česká mykologická společnost, TIS, IKEM
