Kryštof Dientzenhofer je jedním z nejvýznamnějších představitelů iluzivního baroka a ve své době byl jedním z nejvyhledávanějších stavitelů. Jeho díla patří k vrcholům české, ale i evropské barokní architektury. Navázal na práci úspěšných vlašských stavitelů, kteří působili v Čechách, jako například Luraga, Orsiho nebo Carattiho. Nejvíce si však cenil italských mistrů Borrominiho a zejména pak Guariniho.
Pocházel z hornobavorské stavitelské rodiny. Byl synem Georga Dientzenhofera (1614 – 1673). I další čtyři Kryštofovi bratři se stali významnými staviteli: Georg (1643 – 1689), Wolfgang (1648 – 1706), Leonhard (1660 – 1707) a Johann (1663 – 1726).
Vyučil se zednickému řemeslu a roku 1677 se přestěhoval do Čech, kde pracoval jako polír u stavitele Abrahama Leuthnera. Roku 1685 se oženil s Annou, vdovou po staviteli Janovi Jiřím Aichbauerovi. V roce 1689 dostal povolení provozovat stavitelskou činnost, v této době už pracoval společně s Leuthnerem na stavbě zámku v Ostrově u Karlových Varů. Roku 1698 začal působit v Chebu. V západních Čechách v dalších letech realizoval řadu staveb například pro tepelské premonstráty, třeba kostel svaté Kláry v Chebu nebo obnovovací práce hospodářského dvora a zámečku v Hamrníkách.
O dvacet let později začal samostatně stavět i v Praze, bývá mu připisováno západní průčelí a část lodi Kostela svatého Mikuláše na Malé Straně, kostel svaté Markéty v Břevnovském klášteře, Šternberský palác (zřejmě podle návrhu Giovanniho B. Alliprandiho) na Hradčanech, Kaiserštejnský palác na Malostranském náměstí, některé kaple Lorety nebo Vrtbovský palác se zahradou na Malé Straně.
K zajímavým pracím se řadí například přestavba Písecké brány pražského opevnění na Brusce nebo dům U zlaté lilie na Malém náměstí (čp. 458) na Starém Městě, Weisbírovský dům (U dvou panen, Tomášská čp. 13) na Malé Straně, Rožmberský dům (Náprstkova čp. 213) na Starém Městě.
Nesporně působil jako klášterní stavitel břevnovsko-broumovského kláštera a také jako pevnostní stavitel v Chebu i v Praze.
Mimo Prahu pracoval na úpravách a stavbě špitální kaple Nejsvětější Trojice v Teplé, na kostele svaté Máří Magdaleny ve Skalce u Mníšku pod Brdy, na zámecké kapli Zjevení Páně ve Smiřicích nebo paulánském kostele v Obořišti.
Pro jeho stavby je typické dokonalé provedení detailů, jako jsou hlavice nebo patky sloupů a další stavební prvky. Při stavbě chrámů u nás poprvé použil složité klenební konstrukce, kde se rafinovaně prostupují geometrické plochy.
Spolehlivě je však Kryštof Dientzenhofer doložen pouze jako stavitel, architektonická činnost není u mnoha staveb prokázána.
Se svojí ženou měl Kryštof pět dětí. Byli to Kateřina (* 1685), Martin (* 1687, později přijal řeholní jméno Tobiáš), Kilián Ignác (* 1689), Jindřich (* 1692) a Marie Anna. Jeho syn Kilián Ignác byl slavný barokní architekt a stavitel, v mládí spolupracoval na posledních dílech svého otce.
Kryštof Dientzenhofer skonal 20. června 1722 v Praze a je pohřben na Malostranském hřbitově.
