Střet ideových odpůrců v otázce potratů opět rozvířil veřejné mínění. Buď jsi s námi, nebo jsi proti nám! Černobílé vidění světa nabízí jednoznačné odpovědi. V životě to tak ale neplatí.
Interrupce je přerušení života. Zázraku vzniklého početím, na jehož konci je malý človíček. Ukončení tohoto procesu není žádná laciná věc. Není to jako vytrhnout zub. A nemělo by sloužit jako pozdní antikoncepce nebo jako náplast na nezodpovědné sexuální chování. Ať se mluví o těchto věcech, ať se šíří osvěta a ať se vytvářejí takové podmínky, aby se pro potrat nerozhodovaly ženy z materiálních či existenciálních důvodů. Na tom se zřejmě dokáže shodnout většina konzervativců i liberálů. A také to určitě není důvod, proč ohlášený Pochod pro život vyhnal do ulic tolik protestujících, zejména mladých lidí.
Tím hlavním důvodem je právo žen rozhodovat o svých tělech samy. Protože po zvážení všech pro a proti to budou jen ony samy, kdo dítě (ne)donosí a (ne)porodí. Žádná interrupční komise, jak ji známe z 80. let s „tetkami z uličního výboru“, jim nemůže a nesmí nařizovat, co se svým tělem nakonec udělají. Žádný zákon jim nesmí slepě přikazovat, aby přivedly na svět dítě vzniklé například při znásilnění. Lékařům zakazovat vyjmout z jejich těla poškozený plod, a tím nechat zemřít i je. A nikdo jim ani nesmí spílat nebo je ještě víc traumatizovat ve jménu „boží lásky“ jen proto, že udělají to, co považují ve své konkrétní situaci pro svůj život za nejlepší. Nebo je zahánět k pokoutným „andělíčkářkám“.
I kdyby se měly rozhodnout špatně, poslední slovo musí mít ony. Ne někdo, kdo nemá s jejich životem nic společného. Nejen v této otázce musí zvítězit zdravý rozum, nikoliv bigotní fanatismus a dogmata nenechávající prostor pro výjimky a speciální situace, které nám život neustále vytváří.
Zdroj: autorský text
