Byla to hlasitá polemika. Kupodivu, nikdo se neohlížel přes rameno, jestli nejsou nablízku udavačské uši. Jen pomalu s tou rovností. Rovni jsou si lidé jenom před tváří boží. Kdo chce rovnost na zemi, je lhář a šejdíř. Francouzi jsou si rovni jen v jediném. Ve strachu před gilotinou. To je to jediné ovoce francouzské svobody.
Bylo to složité jméno k zapamatování. Velmi složité, japonština není snadný jazyk. Tadamiči Kurijabaši. Generálporučík japonské, císařské armády, a velitel obrany ostrova Iwodžima. Všichni, kteří ostrov dobývali, i ti kteří ho bránili, si toto jméno vryli do paměti, a pamatovali si ho už navždy. Nepotřeboval rozkaz, který mu zakazoval kapitulaci. Kdyby ho nedostal, vydal by ho sám. O tom nebylo pochyb. Tam na severu, dvanáct set kilometrů od ostrova, je Tokio.
Mistr Jan Hus. Katolický kněz, kterému se jeho vlastní církev odvděčila krutou smrtí. Hranice, která v Čechách pálí dodnes.
Obyvatelé Ženevy si mohli vybrat. Buď přijmout Kalvínovu věrouku i se všemi omezeními, anebo raději město opustit. Vzhledem k tomu, že v Ženevě čas od času došlo i na upalování kacířů, rozumnější byla určitě ta druhá možnost.