Znalci jistě poznali herecký koncert, ze seriálu F. L. Věk. Konec osmnáctého století byl skutečně bouřlivý a evropští panovníci měli neklidný spánek. Udusit revoluci v nějakém pidistátečku, to by jistě nebyl problém. Toto však byla Francie, největší evropský stát. S vojenskou intervencí to nebude snadné a tak policie i církev začaly bít na poplach. Faráři dštili z kazatelen oheň a síru, cenzura dosáhla paranoidního stádia a špiclové měli žně. Francouzský sedlák s rovnými zády a panský dráb bez práce, to byl velmi nebezpečný příklad pro ostatní poddané. To otálení evropských panovníků se mělo vymstít. Lekce od malého poručíka z Korsiky brzy přijdou.
Každá revoluce se časem zvrhne. Ideály vyvanou, dřívější revolucionáři zbohatnou a velice záhy je přestane bavit, zajímat se o lůzu, která jim pomohla do sedla. Lidé dělají chyby, a revoluce jsou toho důkazem. Často volí kruté metody v naději, že přiláká další nadšence a odradí nepřátele. Pokud si však sama sebou není jistá, potom tu krutost přežene a paradoxně nabije propagandu v okolních zemích. Vidíte, co se tam děje? To byste chtěli i zde, v našem poklidném a zbožném Rakousku? Propaganda si vždy vybírá jen to, co se jí hodí. Strach před gilotinou. Měla bohužel pravdu.
Synonymem pro gilotinu a revoluční teror se stal Maximilien Robespierre. Narodil se 6. 5. 1758 v Arrasu, což bylo tehdy sice velmi staré, ale přeci jen provinční hnízdo, v porovnání s Paříží. Vystudoval práva a v roce 1781 se stal advokátem v rodném městě. Zastupoval nemajetné, což mu vyneslo oblibu v lidových vrstvách. O rok později byl místním biskupem jmenován trestním soudcem, ale to se mu nelíbilo, nechtěl vynášet rozsudky smrti. Brzy však tato jeho nechuť zmizí a změní se v krvelačnou zběsilost. V roce 1789 je jmenován do Národního shromáždění za třetí stav, tedy za buržoazii. Je terčem posměchu Pařížanů, pro které je to vidlák z Horní Dolní. Vysmívají se všemu. Jeho oblečení, vyjadřování, chování. Brzy je přejde smích. Deklarace práv člověka a občana. Hesla o rovnosti, volnosti a bratrství. Ústava, na které se podílel i La Fayette, který se vrátil z Nového světa. Brzy se tato vznešená slova změní v děsivou parodii.
Revoluce je v ohrožení. Zahraniční intervence, domácí reakce. Výbor pro veřejné blaho a ultralevičák v jeho čele. Gilotina měla žně a krev na ní nestačila oschnout. Už se netrestalo za ozbrojený odpor. Přijít o hlavu jste mohli i za pochybnosti o správnosti toho, co se ve jménu revoluce děje. Fanatik Robespierre byl skutečně neúplatný. Sám žil v jediné místnosti, bez špetky pohodlí a mstil se všemu a všem. Dávno ztratil odpor k trestu smrti, a pokud nějaký den žádný rozsudek nepodepsal, cítil se nesvůj. Nepřítele viděl všude. V povytaženém obočí, v podezřelém úsměvu, v nedostatku revolučního nadšení. Historie zná 40 tisíc gilotinovaných. Nejen šlechta, ale každý, kdo s bohem revoluce nesouhlasil. Revoluce vědce nepotřebuje, řekl, když nechal popravit chemika Lavoisiera. Konečně i karmě došla trpělivost a pohár přetekl. Nestihl a nedokázal popravit všechny. Tak jako vždy, v dějinách. Ti, kteří zbývali, se sjednotili a Robespierre padl. Nůž gilotiny přeťal jeho šíji 28. 7. 1794.
