zavřít mapu
Muž, který změnil chemii a z popelky vybudoval rovnoprávnou vědu – francouzský génius Antoine Laurent Lavoisier. I když byl i ekonomem, právníkem a daňovým úředníkem, nejvýrazněji se do světové historie zapsal svými chemickými objevy a publikovanými vědeckými knihami. Přes Lavoisierovu čestnost, píli a obrovský přínos společnosti dovolila rodná Paříž, aby byl jeho život ukončen gilotinou.
Původním jménem Antoine Laurent de Lavoisier se narodil 26. srpna 1743 v Paříži v rodině úspěšného advokáta. Již v devíti letech studoval na prestižní Mazarinově koleji, poté nastoupil jako jeho otec na Sorbonnu. Lákala ho ale literatura a dokonce napsal i drama. Až později objevil kouzlo věd a vrhnul se do jejich studia. Ze všeho nejvíc ho přitahovala chemie a mineralogie. Tehdy vysoký a statný muž strávil tři roky na cestách po své vlasti, kde sestavoval mineralogickou mapu Francie.
Roku 1771 se oženil se svou teprve čtrnáctiletou asistentkou. Jejich manželství bylo šťastné, i když bezdětné. Oba pocházeli z bohatých rodin a Lavoisier později získal velké jmění dědictvím. Najednou měl tolik, že se mohl věnovat pouze vědě. Ale chtěl víc. V laboratoři trávil jen tři hodiny ráno a tři večer. Přes den se věnoval svým úřednickým povinnostem. Byl členem Francouzské akademie (a později i ředitelem), ředitelem prachárny a výběrčím daní. V jeho případě skutečně platí, že se mu dařilo, na co sáhl. Zakoupil si panství a začal experimentovat s hnojením. A dosáhl dvojnásobného výnosu, než bylo tehdy běžné.
Nejvíce zásluh však získal Lavoisier v chemii. Objevil složení vzduchu, zabýval se kyslíkem, hořením či složením vody. Většina jeho pokusů přispěla k převratným objevům. Provedl rozbory řady minerálů, ale také řídil vydávání akademického periodika Umění a zásluhy.
Jeho život byl doslova nabitý prací. Chemickou i veřejnou. Stal se otcem moderní chemie a roku 1789 vydal významnou knihu Pojednání o základech chemie, ve které s konečnou platností vyvrátil přetrvávající teorie, že voda a vzduch jsou chemickými prvky.
Bohužel, všechny tyto zásluhy neznamenaly nic proti revoluční moci. Jako vystudovaný právník byl Lavoisier činný také ve státní správě – v organizaci vybírající daně. Mnozí její členové si nakradli miliony, a když ve Francii propukla revoluce, měli za to zaplatit životem. Revoluce však nehledá pravdu, a tak mezi zatčenými skončil i čestný a neúplatný chemik Lavoisier. Obhájci připomínali jeho vědecké zásluhy. Ale soudce to nezajímalo a chladně pronesl větu, která vstoupila do dějin: „Republika génie nepotřebuje.“ A tak byl padesátiletý vědec se svými kolegy úředníky odsouzen a 8. května 1794 v Paříži popraven.
Jeden z jeho kolegů akademiků mohl jen smutně poznamenat: „Stít tuto hlavu trvalo jen okamžik. Leč zplodit ještě jednu takovou se nemusí podařit ani za sto let.“
Poslední zápas o Lavoisierův odkaz i jmění svedla jeho manželka. A úspěšně. Ještě na konci roku jí bylo neprávem zabavené jmění vráceno a o dva roky později znovu získala i manželovo panství. Všechny prostředky pak využila k vydání rozsáhlého chemikova díla, které vyšlo ve dvou svazcích deset let po Lavoisierově zbytečné smrti.
Zajímavost: Antoine Laurent Lavoisier je jedním ze 72 významných mužů, jejichž jméno bylo zapsáno na Eiffelově věži v Paříži.
