Geniální chemik Lavoisier. Tvrdě pracoval pro Francii, která se mu odvděčila gilotinou

14.7.2019
Lukáš Mucha

Lavoisierovo mládí

Původním jménem Antoine Laurent de Lavoisier se narodil 26. srpna 1743 v Paříži v rodině úspěšného advokáta. Již v devíti letech studoval na prestižní Mazarinově koleji, poté nastoupil jako jeho otec na Sorbonnu. Lákala ho ale literatura a dokonce napsal i drama. Až později objevil kouzlo věd a vrhnul se do jejich studia. Ze všeho nejvíc ho přitahovala chemie a mineralogie. Tehdy vysoký a statný muž strávil tři roky na cestách po své vlasti, kde sestavoval mineralogickou mapu Francie.

Marie Antoinetta. Jaký osud potkal marnotratnou dceru Marie Terezie?

Prudký kariérní vzestup

Roku 1771 se oženil se svou teprve čtrnáctiletou asistentkou. Jejich manželství bylo šťastné, i když bezdětné. Oba pocházeli z bohatých rodin a Lavoisier později získal velké jmění dědictvím. Najednou měl tolik, že se mohl věnovat pouze vědě. Ale chtěl víc. V laboratoři trávil jen tři hodiny ráno a tři večer. Přes den se věnoval svým úřednickým povinnostem. Byl členem Francouzské akademie (a později i ředitelem), ředitelem prachárny a výběrčím daní. V jeho případě skutečně platí, že se mu dařilo, na co sáhl. Zakoupil si panství a začal experimentovat s hnojením. A dosáhl dvojnásobného výnosu, než bylo tehdy běžné.

Alchymista, který vstal z mrtvých. Kdo byl ve skutečnosti magistr Kelley z filmu Císařův pekař

Otec moderní chemie

Nejvíce zásluh však získal Lavoisier v chemii. Objevil složení vzduchu, zabýval se kyslíkem, hořením či složením vody. Většina jeho pokusů přispěla k převratným objevům. Provedl rozbory řady minerálů, ale také řídil vydávání akademického periodika Umění a zásluhy.

Jeho život byl doslova nabitý prací. Chemickou i veřejnou. Stal se otcem moderní chemie a roku 1789 vydal významnou knihu Pojednání o základech chemie, ve které s konečnou platností vyvrátil přetrvávající teorie, že voda a vzduch jsou chemickými prvky.

Ruský vynálezce Kulibin, nedoceněný génius. Sestrojil cokoliv, mechanického slona i šlapací tříkolku

Tragický osud génia

Bohužel, všechny tyto zásluhy neznamenaly nic proti revoluční moci. Jako vystudovaný právník byl Lavoisier činný také ve státní správě – v organizaci vybírající daně. Mnozí její členové si nakradli miliony, a když ve Francii propukla revoluce, měli za to zaplatit životem. Revoluce však nehledá pravdu, a tak mezi zatčenými skončil i čestný a neúplatný chemik Lavoisier. Obhájci připomínali jeho vědecké zásluhy. Ale soudce to nezajímalo a chladně pronesl větu, která vstoupila do dějin: „Republika génie nepotřebuje.“ A tak byl padesátiletý vědec se svými kolegy úředníky odsouzen a 8. května 1794 v Paříži popraven.

Jeden z jeho kolegů akademiků mohl jen smutně poznamenat: „Stít tuto hlavu trvalo jen okamžik. Leč zplodit ještě jednu takovou se nemusí podařit ani za sto let.“

„Černá ovce“ Habsburků. Císař a král Maxmilián II. nesympatizoval s katolickou církví

Lavoisierův odkaz

Poslední zápas o Lavoisierův odkaz i jmění svedla jeho manželka. A úspěšně. Ještě na konci roku jí bylo neprávem zabavené jmění vráceno a o dva roky později znovu získala i manželovo panství. Všechny prostředky pak využila k vydání rozsáhlého chemikova díla, které vyšlo ve dvou svazcích deset let po Lavoisierově zbytečné smrti.

Zajímavost: Antoine Laurent Lavoisier je jedním ze 72 významných mužů, jejichž jméno bylo zapsáno na Eiffelově věži v Paříži.

 



Nepřehlédněte