Víkend, který byl věnován magii, je už minulostí. V Praze není problém vyhledat pro podobnou akci důstojné místo. Tak tomu bylo i v tomto případě. Muzeum alchymistů na Jánském vršku. Dům, kde žil a pracoval renesanční alchymista a mág Edward Kelley. Při vyslovení tohoto jména se vám jistě vybaví intrikán, podvodník a šejdíř, který předstírá, že umí vše, ale ve skutečnosti neumí nic. Každého tahá za nos a z každého tahá peníze. Naprostá většina lidí si při vyslovení jeho jména představí film Císařův pekař a nelze se na to zlobit.
Edward Kelley se narodil v roce 1555. To se dobře pamatuje. Osud k němu nebyl na počátku příliš laskavý. Chybějící ušní boltce a neplodnost. To první mu vadilo již jako dítěti, to druhé až mnohem později. Tvrdošíjně přežívající legenda, že mu byly uši uříznuty za trest, se nezakládá na pravdě. Bylo to genetické zatížení, způsobené velmi toxickou prací jeho matky. Tou příčinou bylo barvení látek solemi těžkých kovů, v místní manufaktuře. Dřina jeho matky sice přivedla mladého muže na Oxford, ale studium nedokončil. Později se však tímto studiem bude chlubit při každé příležitosti. Lékárnická praxe mu dala základy znalostí alchymie. Mladý Kelley však neměl jako životní cíl míchat kapky proti kašli. Jeho ambice mířily mnohem výše.
Jeho fantazie a vyprávění o jeho rozhovorech s anděly, považovali mnozí za báchorky. Ne však o generaci starší matematik, astrolog a mág John Dee. Nabídl Kelleymu spolupráci, která byla s díky přijata. Oba pánové se v roce 1584 vypravili do Prahy. Snad je přilákaly zvěsti o štědrosti a naivitě císaře Rudolfa druhého.
A zde se ocitáme u té největší záhady a legendy. Známý vědec a osobní lékař císařův, Tadeáš Hájek z Hájku, nabídl oběma mužům ubytování, dokud si sami něco nenajdou. Kelley se uvedl skvěle. Jedinou kapkou rubínově rudé tinktury, dokázal změnit libru rtuti v nejčistší zlato. Totéž se povedlo i Hájkovi, kterému anglický alchymista lahvičku laskavě zapůjčil. Co se tehdy událo, to nikdo neví. Byl to podvod, nebo nebyl? Je třeba si uvědomit, že Hájek byl seriózní vědec, řečeno dnešní terminologií. Dokonce hlídal, aby se do císařovy přízně nevetřeli podvodníci. Jeho svědectví je znepokojující. Neměl důvod lhát. A pokud nelhal, co to bylo tehdy za tinkturu?
Kelley působil opravdu záhadně. Nebyl to žádný bard, s dlouhým, bílým vousem a vrásčitou tváří. Sotva třicetiletý muž. Vysoká postava, bledý obličej a dlouhé, černé, vlnité vlasy. Hvězda jeho popularity stoupala strmě vzhůru. Pýcha ale předchází pád, jak víme. Kelley to prostě přehnal. Po jakési hádce zabil v souboji dvořana Hunklera. Císař, který nedávno před tím zakázal souboje, neznal slitování. Uvěznil alchymistu na Křivoklátě a snažil se z něho vytáhnout tajemství jeho rubínové tinktury. Kelley, který si tuto záhadnou kapalinu zřejmě přivezl z Anglie, byl bezmocný. Postup její výroby neznal a další zásoby už neměl. Nakonec se pokusil o útěk, ale provaz se přetrhl a on si zlámal nohu tak nešťastně, že mu byla amputována. Později byl převezen do vězení na Hněvíně u Mostu. Zde už měl poněkud mírnější režim. Mohl se pohybovat po celém hradu a stýkat se s manželkou i nevlastní dcerou. Pokusil se však znovu o útěk a se stejným výsledkem. Pouze s tím rozdílem, že zlomená noha se mu zhojila.
Psychicky to však neunesl a ze zoufalství se otrávil. Někdy v průběhu roku 1597. Jeho smrt a jeho hrob nikdo dodnes přesně nezaznamenal. Nabízí se zajímavá teorie. Kelley měl k dispozici i anglické knihy. Co když se mu do rukou dostala i hra jistého Shakespeara, s názvem Romeo a Julie? Kelley zřejmě dostal nápad. Rozhodl se učinit totéž. Tinktura, kterou si připravil, ho přivedla na práh smrti. Lékař konstatoval smrt a tělo zdánlivě mrtvého alchymisty se ocitlo na kratičký čas v rakvi a potom dlouhá léta na svobodě.
